1. Úvodní hodina (19. 2.)(dějiny vzdělávání a dějiny vědy jako předmět historikova zkoumání, krize univerzit na konci středověku, vzdělávací struktura na počátku novověku) 2. Prostředí renesanční vzdělanosti (26. 2.)(humanistická kritika univerzit, devotio moderna a školy bratří společného života, Erasmus Rotterdamský, vynález knihtisku jako počátek informační revoluce, nové poznatky a reakce akademického světa, učenci jako nová společenská vrstva, korespondenční sítě, typografická kultura poznávání, kabinety kuriozit, sběratelství jako zdroj šíření poznání) 3.
Vzdělávání a konfesionalizace (5. 3.)(humanistické univerzity jako kolébka reformace, Philip Melanchton a idea protestanské univerzity, Kalvín a ženevská akademie, jezuitské školství, vzdělávací program katolické reformy, předbělohorská pražská univerzita a její fungování, Komenský a jeho plán vzdělávací soustavy) 4. Dohled nad poznáním (12. 3.)(cenzura a vzdělanost v 17. století, mechanismy kontroly, koncept sociální geografie poznání, počátky patentů a ochrany duševního vlastnictví, věda a problém kontroly cirkulace poznatků) 5. Šíření poznatků jako historiografické téma (19. 3.) (anachronní a diachronní perspektiva dějin vědy, problém anachronismů, dějiny vzdělávacích institucí, paradigmata v dějinách vědy, koncepty míst poznání a geografie poznatků, historiografie vědecké revoluce) 6.
Vzdělávání v éře baroka (26. 3.)(nové vědecké instituce, teorie míst poznání, školské řády, jezuitský souboj o ovládnutí pražské univerzity s arcibiskupem Harrachem, opozice proti jezuitské kontrole vzdělávání, barokní věda, nové vzdělávací instituce, vědecká revoluce, akademie věd) 7. Raně osvícenské reformní pokusy (2. 4.)(koncept tzv. krize evropského myšlení, německý pietismus jako zdroj pedagogických reforem, univerzita v Halle, snahy Josefa I. o univerzitní reformy, Leibnizův plán pruské akademie, Wolffův plán petrohradské akademie nauk, budování vzdělávací soustavy v petrovském Rusku) 8.
Noví šiřitelé osvěty (9. 4.)(čtenářské spolky a veřejné knihovny, rozvoj gramotnosti a informační revoluce, vlastenecké hospodářské společnosti a zemědělská osvěta, vznik muzeí, zednáři, rosenkruciáni a další tajné společnosti coby šiřitelé poznání, instituce salónu) 9. Vzdělávací program britského osvícenství (16. 4.)(obrat k užitečnosti ve vědách, gentlemanská věda jako základ průmyslové revoluce, Dublinská společnost, reformy skotských univerzit, Lunar Society of Birmingham, Sir Joseph Banks, všeobecné osvětové instituce, Humphry Davy a Royal Institution) 10.
Osvícenecké univerzitní reformy ve střední Evropě (30. 4.)(osvícenecká kritika univerzitní výuky, postátnění a pokusy o sekularizaci výuky v Rakousku a německých státech, Immanuel Kant a debata o nižších a vyšších fakultách, pražská univerzita po zrušení jezuitů, univerzitní reformy tereziánské a josefinské, Josef Stepling, Jan Tadeáš Peither, Ferdinand Seibt, vznik technického vysokého školství) 11. Pruská univerzitní reforma (7. 5.)(pruská diskuze o podobě moderní univerzity, von Stein a von Beyme, plány na univerzitní reformy v pojetí Schleimachera, Fichteho a Schellinga, bratři Humboldtové, berlínská univerzita) 12.
Nové pojetí vzdělávání (21. 5.)(plány na reformy vzdělávání v porevolučních Spojených státech, plán na společný kánon vyššího školství, francouzská revoluce a úsilí o vytvoření národního vzdělávacího systému, Talleyrandův a Condorcetův nástin organizace věd, Napoleon a vznik Císařské univerzity)
Specializační přednášky se perspektivou strukturálně pojatých dějin vědy a techniky věnují utváření moderního vědeckého a akademického provozu od humanistické kritiky středových univerzit až po vznik moderní univerzitní koncepce v okolí Wilhelma von Humboldta. Na příkladech utváření vědeckých a vzdělávacích institucích a proměnách funkce a role univerzit je sledována komplikovaná cesta etablování nových vědních oborů a proměna ve vzájemném vztahu univerzit, vědy a učenců. Konkrétní příklady a prameny budou vycházet zejména z britského a severoněmeckého protestantského prostředí, pozornost se však bude soustředit také na situaci pražské univerzity v konfrontaci s dobovými trendy. Prostor bude poskytnut též dobovým představám učenců o uspořádání univerzitní výuky.
Specialized lectures from the perspective of a structural approach to the history of science and technology trace the formation of modern scientific and academic functioning from the humanistic criticism of medieval universities to the beginning of the modern university concept in Wilhelm von Humboldt´s environment. Based on examples of the establishment of scientific and educational institutions and transformations of the function and role of universities, we will trace the complicated journey of the establishment of new scientific disciplines and the transformation in the mutual relationship between universities, science and scholars. The specific examples and primary sources will be based mainly on the British and Northern German protestant environment; however, attention will also be given to the situation at the Prague university in confrontation with the contemporary tendencies. Space will also be given to the contemporary ideas of scholars on the organization of university education