Soudobá hudba (jako koncept vzniklý kolem 50. let) redukovala strukturu na pouze to podstatné a kontrolovatelné. Proto se musela změnit i povaha virtuozity a ornamentu, které byly úzce spjaty se svobodou interpretace a zejména sólového nástrojového partu.
Modelovým příkladem pro sledování této změny je orchestrální skladba se sólovým klavírem, který svými technickými předpoklady jen omezeně dovoluje "únik" ze struktury jasně definované tónové výšky a rytmu do spojitého netemperovaného prostoru nebo k nástrojovým artikulacím na pomezí tónu a nehudebního zvuku (Furrer: Koncert pro klavír a orchestr, Jarrell: Abschied, Ligeti: Klavírní koncert, Messiaen: Oiseaux exotiques / Réveil des oiseaux, Schnittke: Koncert pro klavír a smyčce).