Annotation
Přednáška by měla posluchačům podat ucelený přehled o formách divadla a dramatu na území Itálie od středověku do 20. století. V úvodu kurzu krátce představíme podobu liturgického dramatu i světských středověkých dramatických žánrů a dalších divadelních projevů (turnaje, královské vjezdy) v Itálii. Poté se již budeme věnovat humanistickému a renesančnímu dramatu i divadlu, které naprosto zásadním způsobem ovlivnilo podobu dramatu i divadla v celé Evropě. V renesanci byly ustáleny základní dramatické žánry - komedie, tragédie a pastorála - a četná pojednání o dramatu konstituovala klasicistický ideál, který ovlivňoval podobu dramatu až do druhé poloviny 18. století. Na jednotlivých autorech a dramatech si ukážeme kánon komedie (Bibbiena, Ariosto, Machiavelli), tragédie (Trissino, Giraldi) a pastorály (Castiglione, Guarini, Tasso). Budeme se také věnovat specifickým divadelním žánrům, které se v této době na italském území vyvinuly, a sice "intermezzu" a "opeře", jež se pak stala jedním z největších žánrů barokní epochy. Italské divadlo také stálo u zrodu nové divadelní architektury podle antického vzoru (Palladiovo Teatro Olimpico) a velký rozmach opery s sebou přinesl rozvoj nových scénických postupů (Serlio, Torelli, Buontalenti, rod Gali-Bibienů). Přednáška by také měla stručně představit fenomén komedie dell´arte, jejíž počátek se datuje rokem 1545, ze kdy se dochovala první smlouva s profesionálním divadelním souborem. Vedle charakteristiky jednotlivých masek se budeme zabývat specifickou podobou scénářů, způsobem herectví, samotnou podobou divadelní produkce i jejími proměnami v dějinách. Pomyslnou tečku ve vývoji tohoto žánru pak představuje zápas o reformu komedie dell´arte mezi Carlem Goldonim a Carlem Gozzim i obecné úsilí o modernizaci italského divadla v 18. století i v žánru melodramatu (Metastasio) a tragédie (Alfieri). Zatímco dějiny italského divadla první poloviny 19. století se nesou ve znamení velkých hereckých hvězd, ve druhé polovině století dochází k zásadním změnám, které přineslo sjednocení Itálie. Po proudu veristického divadla přichází vlna tzv. groteskního divadla a spolu s ním velký reformátor nejen italského divadla 20. století, Luigi Pirandello. Poslední kapitolou kurzu bude zrod italské divadelní režie po druhé světové válce (Giorgio Strehler) a osobitá divadelní poetika dramatika, režiséra i herce v jedné osobě, Daria Fo. V rámci přednášky se budeme snažit nenahlížet historii italského divadla jako jednolitou a lineární, ale budeme se snažit zdůraznit význam jednotlivých center (Florencie, Mantova, Benátky, Neapol) a ukázat nezcela lineární charakter dějin italského divadla, v němž mnohdy koexistovaly protichůdné tendence.
Kurz se odehrává formou přednášky se cvičením, které bude věnováno četbě a interpretaci literatury.