Syllabus
1. Národní obrození v rumunských zemích. Sedmihradská škola, její ideová východiska a představitelé (Samuil Micu Clain, Gheorghe Şincai, Petru Maior, Ion Budai-Deleanu).
2. První epos v rumunském písemnictví: Cikaniáda Iona Budaie-Deleana.
3. Počátky moderní literatury ve Valašsku a Moldavsku: Ienăchiţă Văcărescu, Alecu Văcărescu, Nicolae Văcărescu, Ioan Cantacuzino, Costache Conachi, Iordache Golescu, Dinicu Golescu.
4. První instituce moderní kultury a (školy, divadlo, noviny a časopisy, umělecké společnosti) a jejich zakladatelé (Gheorghe Lazăr, Gheorghe Asachi, Ion Heliade Rădulescu).
5. Předchůdci generace 1848: Vasile Cârlova, Anton Pann.
6. Generace „Osmačtyřicátníků“, jejich ideový a literární program. Význam časopisu „Dacia literară“ (Literární Dácie).
7. Témata, žánry a poetika významných děl „Osmačtyřicátníků“ (Ion Heliade Rădulescu, Mihail Kogălniceanu, Costache Negruzzi, Grigore Alexandrescu, Ion Ghica, Nicolae Bălcescu, Alecu Russo, Dimitrie Bolintineanu, Vasile Alecsandri).
8. Následovníci generace „Osmačtyřicátníků“. Ustavení románového žánru (Nicolae Filimon: Staří i noví povýšenci).
9. Působení literární kritiky na domácí literaturu: společnost „Junimea“ (Omladina), časopisy „Convorbiri literare“ (Literární rozpravy) a „Contemporanul“ (Současník).
10. Klasická poezie: lyrika Mihaie Eminesca.
11. Klasická próza: memoáry, povídky a pohádky Iona Creangy.
12. Klasické divadlo: komedie a drama I. L. Caragiala.
13. Charakteristika ideových a uměleckých směrů přelomu
19. a
20. století: sămănătorismus, poporanismus, symbolismus.
Annotation
Přednáška zahrnuje výklad dějin rumunské literatury od opuštění obsahů a forem staré byzantsko-slovanské kultury a nástupu ideových a uměleckých tendencí původem ze západní Evropy jako je osvícenství, klasicismus, preromantismus a romantismus. Specifičnost historického vývoje rumunských zemí způsobila značné zpoždění písemnictví proti ostatním zemím románského jazyka, avšak od přelomu 18.-19. století tu sílí hnutí za národní obrození doprovázené snahou o vytvoření vlastních kulturních institucí (školy, divadlo, tisk, umělecké spolky) i o formování svébytných literárních a estetických programů odpovídajících době. Ve 20. letech 19. století nastupuje výrazná generace „osmačtyřicátníků“ prosazující v písemnictví postupně se sbližujících rumunských zemí většinu
žánrů známých z klasicismu a romantismu. Během druhé poloviny století už vznikají klasická díla v poezii, próze i dramatu, jimiž se rumunská literatura přibližuje soudobému kulturnímu děni v Evropě.