Literatury jihovýchodní Evropy v komparativní perspektivě II (19. a první polovina 20. století)

Sylabus

1. Základní rámec literárního vývoje v zemích osmanského a rak.-uherského okruhu.

2. Historiografická východiska obrozeneckého literárního procesu a formující se národní povědomí.

3. Ilyrismus a podobná jazykově-literární hnutí.

4. Pedagogická literatura a jazyková otázka v prostředí pravoslavné a katolické části regionu. Konvergence a divergence fenoménu.

5. Inspirace literatury v lidové tvorbě.

6. Literární tvorba jihoslovanského romantismu a přechod k obrozeneckému realismu.

7. Národní mytologie a pseudomytologie v literatuře.

8. Regionální literární formy a problematika literatury v dialektech.

9. Časopisy a zrod literární kritiky.

10. Závěrečné fáze obrozeneckého procesu.

11. Recepce modernistických směrů.

12. Hlavní proudy meziválečné tvorby.

13. Literatury a diktatura.

Anotace

Přednášky se snaží v komparativním přístupu sledovat literární vývoj v jihovýchodoevropských zemích, který prochází v průběhu 19. století významnými přeměnami. Soustřeďuje se na obrozenecký proces, který rozvíjí v literárním a sociokulturním smyslu.

Pozornost je věnována postupnému utváření novodobých jazyků a literární tvorbě, která se snažila tyto jazykové normy prosadit. Do popředí se dostává rovněž formování novodobých literárních forem, které v zásadě znamenají zejména pro pravoslavný okruh jihovýchodní Evropy postupné zaplňování žánrového vakua, s nímž je spjata doba osmanské nadvlády.

V tomto smyslu budou dále sledovány přímé či nepřímé vazby jednotlivých národních literatur na evropské duchovní a kulturní proudy. Z tohoto hlediska je proto zřejmé přirozené rozdělení předmětu do dvou kulturně rozdílných bloků.

Slovinsko-chorvatský prostor prochází poněkud rozdílným vývojem v průběhu tzv. "dlouhého 19. století", než jak je tomu v pravoslavných národních prostředích regionu (Srbsko, Bulharsko, Makedonie, Rumunsko). Přednáška však i přesto bude hledat shody a rozdíly v literárním vývoji obou kulturně-geopolitických celků.

Obecná obrozenecká kategorie se projeví zejména ve vnitřní periodizaci literárního vývoje. V dalších kapitolách pak bude pozornost soustředěna na postupné naplnění obrozeneckého programu v jednotlivých prostředích na přelomu 19. a 20. století a zejména během první poloviny 20. století, které se projevuje mimo jiné i růstem sociálních témat.

Nezbytné proto bude analyzovat literární reflexi společenské situace, což je aktuální především pro literatury pravoslavné části regionu. V tomto smyslu bude sledována úloha literatury ve společnosti.

Pro literární vývoj regionu jihovýchodní Evropy však budou pro uvedená období hledány také příznačné paralely s českou situací.