1. Historickosrovnávací metoda zkoumání jazyků a místo slovanských jazyků v ní. Josef Dobrovský (1753-1829) a ohlas jeho jazykovědných prací ve slovanském světě. 2. Paleoslavistika jako svorník jazykovědné slavistiky do pol. 20 stol.
Univerzitní slavistika. 3. Pozitivismus ve slovanské jazykovědě. Mluvnice současných jazyků a vznik kodifikace spisovných jazyků v 19. století.
Slovanská lexikografie v 19. století. Období individuálních kontaktů jazykovědců ve slovanském světě. 4. Strukturalismus v jazykovědné slavistice (1. pol. 20. stol).
Jazykověda národního jazyka ve službách národního státu. Počátky vědeckých ústavů národních jazyků.
Vznik balkanistiky. 5. Institucionalizovaná mezinárodní spolupráce v jazykovědné slavistice. Slovanské sjezdy – tradice do dnešních dnů. 6. Počátky literárněvědné a folkloristicko-národopisné slavistiky – vznik disciplíny, počátky českého zájmu o slovanské literatury a lidovou slovesnost, zakladatelské dílo Josefa Dobrovského, Pavla Josefa Šafaříka a Františka Ladislava Čelakovského 7. O tzv. slovanské vzájemnosti a nevzájemnosti – osobnost Jana Kollára a teoretický koncept kollárismu, kulturní akcent vzájemnosti, „problematičtí Poláci“ – rusofilství versus polonofilství, Mickewiczův kurs o slovanských literaturách. 8. Od filologické metody k pozitivismu – význam Gebauerova semináře pro slovanská studia; pozitivistické srovnávací dějiny slovanských literatur Aleksandra Nikolajeviče Pypina; Adolf Černý a jeho Slovanský přehled (1898–1914); počátky „české školy literární komparatistiky“ (Jan Máchal, Jiří Polívka, Josef Karásek). 9. Folkloristická a historická slavistika se zaměřením na jižní Slovany v 19. století – historici Josef Perwolf, Konstantin Jireček, Jaroslav Bidlo a František Hýbl; K.
J. Erben jako mytolog, slovanská činnost Boženy Němcové; kulturněhistorický přístup ke Slovanstvu u Čeňka Zíbrta. 10. Odkaz 19. století v české a německé slavistice.
Otázka positivismu a realistického přístupu v české slavistice na přelomu 19. století. Vědecká dráha Matija Murka (1861–1952).
Rozbor jeho německé práce se zvláštním důrazem na jihoslovanské kultury a literatury. Vliv Jana Kollára na jeho myšlenky a otázka slovanské vzájemnosti. 11. Matija Murko jako první profesor jihoslovanských jazyků a literatur na FF UK v letech 1920–1931.
Jeho pražská nástupní přednáška „O předchůdcích ilyrismu“. Neoillyrismus v jeho tvorbě.
Vědecké spisy v pražském období. Počátky zajmu o lidovou slovesnost.
Výzkumy jihoslovanských lidových písní. 12. Jan Hanuš Machal (1839-1955) a jeho přehlední dějiny (Slovanské literatury) jako srovnávací monografie slovanských literatur. Metoda kritického realismu.
Literatura a kontext - jeho pohled na jižní Slované. Vztah literatury a folkloru. 13. Frank Wollman (1988- 1969) jako přední český komparatista a literárněvědný slavista 20. století.
Problematika literární vědy a literární teorie v jeho tvorbě. Téma: dramatika slovenského jihu.
Dějiny slavistiky a srovnávací dějiny slovanských literatur v jeho dílu. Kulturněhistorický přistup ke slovanským literaturám.
Slavisticky zaměřená přednáška obsáhne nástin dějin slovanské filologie (s důrazem na zájem české slavistiky o Jihoslovany) od vzniku oboru na konci 18. století do meziválečného období (1939). Vyučující si svá témata rozdělili do tří okruhů: první okruh přednášky se věnuje historii slovanské srovnávací jazykovědy a rozvoji výzkumu jednotlivých jazyků ve sledovaném období dotkne se též dějin balkanistiky; druhý okruh se zabývá literárněvědnou (částečně též folkloristickou a historickou) slavistikou v 19. století (od J.
Dobrovského, P. J. Šafaříka a J.
Kollára, přes A. Mickiewicze, F.
L. Čelakovského, K. J.
Erbena či K. Jirečka, po A.
N. Pypina, A. Černého a zakladatelské osobnosti „české školy literární komparatistiky“); 3. část navazuje na okruh předcházející a zabývá se odkazem předních českých slavistů první poloviny 20.
Století ( M. Murko, J.H.
Máchal, F. Wollman aj).