Krátké období od roku 1920 do roku1933 představuje v dějinách srbské literatury jednu z neintenzivnejších etap. Dominantní stylovou formací se stává avantgarda a i když se může zdát, že je spíš hlasitá než hluboká najdeme v ní i realizace, které přesahují horizont doby ve které vznikly.
V přednáškách se takové texty pokusíme identifikovat, zdůvodnit proč je za takové považujeme a popsat jejich poetologické konstanty a zdroje. Budou nás zajímat nejen kanonizovaná díla ale také ty, které doposud stojí ve stínu a nejsou v takové pozornosti literárních historiků a čtenářské obce.
V dílech budeme sledovat autoské specifika ale měly by se implicitne vyjevit i společné místa, které souvisí predevším s otázkou krize na mnoha úrovních (jazyk, subjekt, poznání).