Anotace
Přednáška se zaměřuje na stěžejní pojmy, oblasti a problémy oboru "srovnávac í literatura / komparatistika". Sleduje formování počátečního srovnávacího studia prostřednictvím žánru tzv. paralel a podmínky zrodu novodobé komparatistiky (kosmopolitismus, liberalismus, univerzalismus a evolucionismus) jako intelektuálního hlediska i univerzitní disciplíny, a to v jejích dvou metodologicky odlišných větvích (německá explikativní a francouzská deskriptivní tradice).
Vývoj starší komparatistiky završují ve 20. století koncepčně a metodologicky práce P. Van Tieghema (stratifikace oboru na binární komparace, generální literaturu a světovou literaturu), které také definují tradiční předměty srovnávacího studia (komparatistický fakt, styly, směry, ideje; mezologie, genologie, tematologie).
Od tohoto deterministicko-univerzalistického zaměření, opírajícího se o předpoklad obecně platných zákonitostí kulurního faktu, a od geneticko-kontaktových zkoumání přechází novější komparatistika k průzkumu kulturněhistorických nebo poetologických "zón" a interferencí, k zjišťování typologických podobností, ale také singularit. Využívá přitom poznatků a metod strukturalismu, sémiotiky, hermeneutiky, recepční estetiky i postmoderní filozofie.