Kurz se prostřednictvím konkrétních textů a neliterárních reprezentací komparativně zaměřuje na významy, problémy nebo meze přepisů (překladů) z jednoho uměleckého jazyka do druhého, zejména z verbálního textu do scénického, resp. filmového ztvárnění. Z tohoto důvodu je rozdělen na část teoreticko-propedeutickou a interpretační.
I když cílem kurzu není metateoretická rovina, je v jeho první části nutné připomenout hlavní pojmy a kategorie některých tradičních či novějších pojetí, v nichž se uvažuje o hranicích mezi časovými a prostorovými uměními (Lessing), o diferencích mezi narací a performací (předváděním, prováděním), mezi diskursivními a non-diskurzivními (symbolickými) jazyky. U charakteristiky performativnosti a dnešních kódů reprezentace (Austin, Barthes, Derrida) se vracíme i k problému tzv. hieroglyfického označovaného, hereckého paradoxu (Diderot) a "psaného pohledu". Součástí těchto exkurzů jsou otázky pansémiotiky (převoditelnosti uměleckých jazyků) a analogií mezi literárním narativem a scénickým obrazem.
Interpretační část kurzu bude založena na společné narativně-rétorické interpretaci literární předlohy a tří filmových adaptací románu Dracula Brama Stokera (1897) na pozadí viktoriánského, modernistického a postmoderního estetického paradigmatu i s ohledem na vzájemné aluze. Součástí semináře budou následující filmové projekce: 1) F. W. Murnau: Nosferatu, symfonie hrůzy (1922) 2) Werner Herzog: Nosferatu, fantom noci (1979) 3) F. F: Coppola: Dracula (1992)