České politické myšlení II

Sylabus

České politické myšlení II

* název kursu:

České politické myšlení II

* jméno vyučujícího:

Doc. Miloš Havelka, CSc.

* forma kursu a časový rozsah: přednáška a seminář 1/1, 1/1

* forma atestace jednooborová politologie 1/1 Z, 1/1 T,Zk dvouoborová politologie 1/1, 1/1 Zk

* požadavky k atestacím nejsou k disposici

* podmínky nutné k zápisu do kurzu

* stručná charakteristika obsahu:

Kurz podává výklad "duchovních dějin" moderního češství - přitom se opírá o interdisciplinární přístupy a interpretace děl z oblastí filosofie, historiografie, sociologie, literárních dějin, politologie, religionistiky, teorie kultury atd. Sleduje přitom vznik, rozšiřování, působnost, kontinuitu i proměny určitých základních "ideových elementů", jež se spojují v tématu označovaném jako "česká otázka" - v tom smyslu, jak "history of ideas" charakterizoval zakladatel oboru A.O. Lovejoy.

Hlavní témata:

Sociálněvědní teorie a tzv. "diagnóza doby". Společenskovědní poznání jako "věda" a jako "osvícenství". Tzv.legitimizační funkce dějin.

Pojem společenské, sociální, kulturní a politické změny. Universální a partikulární ideje - kontinuitní a diskontinuitní procesy jako faktory jedinečnosti změny. Gradualistické a transitologické pojetí změny. Transformace a modernizace. Pojmy "politická" a "občanská" kultura.

Ke konceptu "symbolická centra české politické kultury": a) Filosofické předpoklady a konotace pojmu "symbolické centrum" - Weberovy "ideální typy", Rickertova "historická centra", Cassirerovo "symbolické formování", Blumenbergovy "paradigmatické metafory". Tzv. "skupinové obrazy světa"; b) Funkce a "energie" různých "symbolických center" (národní identita, politická orientace, kulturní sebepochopení, morální sebereflexe, národní povaha, pojetí dějin; stabilita "středostavovského obrazu světa" atp.).

"Co jsme?" (Symbolické centrum "mentalita"). Tzv. formy konformity, auto- a heterostereotypy. Demokratické mentality versus demokratické instituce. Typy, námitky a kritiky. (Palacký, Chalupný, Peroutka, Mahen, Patočka...).

"Odkud jdeme?" (Symbolické centrum "národní tradice" a "historické zájmy").

"Kam patříme?" (Symbolické centrum "politická orientace"): Západ, Východ a střední Evropa. Diskuse o střední Evropě a její proměny: a) Tzv. česká "pozitivní politika; projekty pro evropské uspořádání: F.Naumann a T.G.Masaryk a pojem "střední Evropa" mezi válkami (K.Krofta); b) Znovuobjevení pojmu v 60. letech: Schorske, Johnston Kulturní pojem "střední Evropa". Předchůdci (Taylor) a následovníci (Wandycz, Fejtö);.c) Karel Kosík, Milan Kundera a následná diskuse o střední Evropě v českém disentu. Politizace pojmu "střední Evropa".

"Kam jdeme?" (Symbolické centrum "smysl dějin"): a) Smysl dějin a dějiny smyslu: Rozum, dějiny a příroda jako fundamenty smyslu. Pojem smyslu ve společenských vědách a problém přechodu od zkušenosti k pojmu; konstrukce předmětu poznání (Schmoller, Menger, Rickert, Weber). Historicky individuální a historicky obecné (tzv. Lamprechtstreit); b) Dějiny a politika v tzv. sporu o smysl českých dějin. K prehistorii sporu aneb diskuse o liberalismu, humanitě a politice I. (T.G.Masaryk, J. Kaizl, F.X. Šalda a další.) Vlastní spor o smysl českých dějin aneb diskuse o zásluhách, kontinuitě, historismu a filosofii (J.Vančura, K.Krofta, J. Pekař, J.Herben, T.G Masaryk, Z.Nejedlý, F.M.Bartoš). Filosofické reflexe sporu o smysl českých dějin ve 20. letech (J.Jareš, E. Rádl, J.L.Fischer).

Odlišení tzv. "české otázky" od tzv. "sporu o smysl českých dějin" a od reflexí české národní, politické, kulturní atd. identity na konci první republiky. Jiné ("nemasarykovské") možnosti pochopení "české otázky" za první republiky. Její kulturologické, sociologické a státoprávní reformulace mimo půdu diskusí o "smyslu českých dějin" (F.Götz, E.Chalupný, K.Krofta. 1939).

Kritiky Masarykovy koncepce a "první republiky" vůbec: - konzervativní (Kalista, Durych, Voříšek, Matoušek), - intelektuálská (J.L.Fischer, Jan Patočka).

Národní tradice a národní identita (Slavík, Sychrava, Pražák, J.Pekař: Z české fronty).

"Stavovský stát", "vlast" a "národ" na počátku okupace; pokusy o redefinici "malého národa" a údajný "český mýtus" (Berounský, Voříšek, Havelka J., Veselý, Peřich; Vajtauer a Lažnovský).

Politické změny po roce 1945: a) Benešova "slovanská politika". Koncept "lidové demokracie"; b) Exkurs o totalitarismu (Jaspers, Cassirer, Arendtová, Furet a Nolte).

Český liberalismus a jeho proměny po obou válkách: Nadřazení demokracie nad svobodu versus nadřazení sociální spravedlnosti nad svobodu ("budovatelská generace" 1. republiky, F. Peroutka a doba poválečná).

Kultura a politika. Problém české kulturní a politické orientace. Iluze české cesty k socialismu. Jan Masaryk: Ani opona, ani most.

Komunistické přisvojení dějin po roce 1945 (Z. Nejedlý).

Rozchod se stalinismem. Hledání nových základů marxismu ve filosofii (Zelený, Sochor), sociologii (Machonin, Klofáč), teorii vědy a techniky (Richta, Tondl).

"Osmašedesátý" (Nová levice a mimoparlamentní opozice v Evropě; intelektuálové a politika; Sjezd spisovatelů; slovenský problém "socialismus s lidskou tváří"; diskuse Kundera, Havel, Střítecký, Nový, Kosík atd. o "českém údělu"; konec "ledna" v srpnu 1969).

Politická a nepolitická politika (Havlíček, Masaryk, Smetáček, Patočka, Konrad, Havel. Charta 77 a "solidarita otřesených").

Anotace

Kurz podává výklad "duchovních dějin" moderního češství - přitom se opírá o interdisciplinární přístupy a interpretace děl z oblastí filosofie, historiografie, sociologie, literárních dějin, politologie, religionistiky, teorie kultury atd. Sleduje přitom vznik, rozšiřování, působnost, kontinuitu i proměny určitých základních "ideových elementů", jež se spojují v tématu označovaném jako "česká otázka" - v tom smyslu, jak "history of ideas" charakterizoval zakladatel oboru A.O.

Lovejoy.