Anotace
Jako ostatní sociálně-vědní disciplíny také teorie mezinárodních vztahů se potýká se dvěma základními dilematy. Prvním je otázka, zda máme k sociální realitě přistupovat zevnitř, tedy skrz porozumění významům, které realitě a svému jednání dávají aktéři, a nebo zvenčí, tedy skrz objektivní popis sociálních procesů bez ohledu na to, jak jim rozumí aktéři. Druhým dilematem je otázka, zda máme při vysvětlení a rozumění postupovat od aktérů ke struktuře, nebo naopak od struktury k aktérům. Různé teorie mezinárodních vztahů lze odlišit podle toho, jakou pozici zaujímají v těchto otázkách. Zároveň tyto teorie často aplikují na oblast mezinárodních vztahů přístupy vypracované jinde ? v politické filosofii (např. kontraktualismus, spor kosmopolitismu s komunitarismem), v politických doktrínách (marxismus, liberalismus, konzervatismus) či jiných sociálně-vědných disciplinách (teorie her, mikroekonomika). Každá teorie či přístup zažívá svou ?hodinu pravdy? ve chvíli, kdy se pokouší vysvětlit konkrétní historické situace a události. Texty čtené na semináři z různých hledisek reflektují naznačená dilemata a témata. 1. Úvod. Rozdělení prezentací. 2. Úvod: dvě tradice, M. Hollis, S. Smith, Teorie mezinárodních vztahů. Interpretace a porozumění, CDK, Brno 2000, s. 11-56.
Výklad, tamtéž, 57-81.
Porozumění, tamtéž, 83-107.
Hry, které státy hrají (I), tamtéž, 137-161.
Hry, které státy hraji (II), tamtéž, 190-217.
Steve Smith, Sebepojetí jednoho oboru, Současné teorie mezinárodních vztahů, Barrister, Brno 2003 (2001), 9-46.
Fred Halliday, Konec studené války a mezinárodní vztahy, tamtéž, s. 47-74.
Richard Little, Mezinárodní vztahy a triumf kapitalismu, tamtéž, s. 75-104.
Barry Buzan, Další zkoumání problému analytických rovin, tamtéž, s. 105-126.
John A. Vasquez, Postpozitivistická debata, tamtéž, s. 127-154
Andrew Linklater, Neorealismus v teorii a v praxi, tamtéž, s. 155-178.
Ken Booth, Odvaha nevědět: teorie mezinárodních vztahů versus budoucnost, tamtéž, s. 179-205.