Pod vlivem paměti genocid 20. století jsme si zvykli spojovat krajní násilí a nenávist vůči určitým kategoriím či skupinám s etnickým či rasovým partikularismem. Jako by sama idea universalismu implikovala zahrnutí, takže vyloučení by se dopouštěli pouze ti, kteří potvrzují nějakou partikulární skupinovou identitu proti jiné či jiným.
A přitom universalismus v té podobě, v jaké byl formulován Pavlem z Tarsu, měl od počátku dvojí ostří – druhou stranou zahrnutí bylo vyloučení těch Židů, kteří odmítli přijmout Krista. V konfrontaci s křesťanským univerzalismem se rabínský judaismus rozvinul jako jeho partikularistická alternativa.
Kurz chce sledovat, jak je inscenován jejich spor v textech Daniela Boyarina a Alaina Badiou.