Křesťanství a mezináboženský dialog

Anotace

V semináři, určeném především pro studenty religionistiky (a výjimečně pro vážné zájemce z jiných oborů) a volně navazujícím na kurs Křesťanství, budeme v diskusích k referátům hledat odpovědi především na tyto otázky: 1) Mezináboženský dialog je imperativem dneška; může se stát předmětem religionistického zkoumání? Jaké formy vzájemného kontaktu náboženských systémů známe z dějin náboženství, jaké další jsou ještě myslitelné? Co znamená

?dialog mezi náboženstvími?, jaké podoby, úrovně a cíle může mít? Co je jeho předpokladem a co ho ohrožuje, resp. znemožňuje? (Téma dialogu v soudobé filozofii) 2) Křesťanství se zdá být ? alespoň dnes ? nejvíce iniciativní v mezináboženském dialogu. Je tomu tak opravdu? Jak se v dějinách vyvíjel vztah křesťanství k ostatním náboženstvím? Existovala a existuje nějaká reciprocita na straně ostatních světových náboženství (ochota k dialogu s křesťanstvím)? 3) Jakých paradigmat křesťanství se dotýká ?mezináboženský dialog?? (Kam až může křesťanství jít v tomto dialogu, aniž by ztratilo svou vlastní identitu a popřelo svá východiska?) Z jakých filozofických a teologických předpokladů vycházejí křesťanské teorie mezináboženského dialogu (Rahnerova teorie o anonymních křesťanech, Boublíkova o anonymních katechumenech, dokumenty II. vatikánského koncilu, Tillichovo chápání náboženství, Hickova teorie náboženského pluralismu, Panikkarova trojiční teorie,Thiemannova aplikace Lutherovy teologie kříže apod.). Exklusivismus, inklusivismus, pluralismus, perspektivismus ? jaké přístupy k vztahům mezi náboženstvími jsou ještě myslitelné?