Syllabus
1. Hegelovo pojetí křesťanství a jeho vztahu ke státu
2. Hegelova teorie sekularizace v díle Karla Löwitha: Pokrok jako sekularizovaná eschatologie?
3. Otázka sdílených hodnot v Durkheimově eseji „Individualismus a intelektuál“
4. Pojetí náboženství v Durkheimově Sebevraždě
5. Pojem náboženství v Elementárních formách náboženského života
6. Weberova Protestantská etika a duch kapitalismu: proces sekularizace
7. Weberova Protestantská etika a duch kapitalismu: důsledky sekularizace
8. Jürgen Habermas: racionalizace a náboženství
9. Jürgen Habermas: náboženství v post-sekulární společnosti
10. Niklas Luhmann: základy systémové teorie na příkladu morálce ve společnosti
11. Niklas Luhmann: pojetí náboženství
12. Niklas Luhmann: pojetí mystiky
Annotation
V kurzu se budeme zabývat významnými teoriemi sekularizace. Německý sociolog Niklas Luhmann je přesvědčen, že dějiny sociologie spadají vjedno se sekularizací: sociologie vyrůstá z otázky, jak zařídit společnost poté, co ztrácí moc náboženství, které tradičně zajišťovalo společenské pojivo.
První teoretik sekularizace a (podle Habermase) i první sociolog G. W.
F. Hegel byl ještě přesvědčen, že sekularizace není umenšením náboženství, ale je sama náboženským procesem, vlastně vrcholným náboženským aktem, v němž mizí rozdělení na profánní a posvátné.
Moderní společnosti by z tohoto hlediska byly „náboženštější“ než kterékoliv jiné. Další myslitelé formulující teorie sekularizace již toto hledisko nesdílejí.
Durkheim si uvědomoval, že náboženství slábne a kladl si v této souvislosti otázku, jak nahradit mizející pouto individua se společností, a v této souvislosti formuluje nové náboženství moderny, které spočívá ve sdílené úctě k právům individua a v posvěcení osoby. Hledání „společného základu“ je přítomno i v díle Maxe Webera či v Habermasových úvahách o náboženství.
Všechny tyto pokusy odmítá Niklas Luhmann, který je přesvědčen, že hledání sdílených hodnot je jednak neperspektivní, jednak nebezpečné, a místo toho navrhuje chápat náboženství jako techniku přehodnocování hodnot: náboženství poskytuje věřícím jazyk, díky kterému jsou schopni formulovat i odvrácené stránky života jako smysluplné či dokonce jako smysluplnější než přívětivé stránky, a potud Luhmann interpretuje náboženství jako „institucionalizovaný karneval“, který má i v moderní společnosti své místo.