Otázky a témata, která budou probírána:
1. Křesťanství se opakovaně radikálně proměňuje v měnícím se dějinně-kulturním kontextu. Tyto proměny je možné sledovat očima historika (strukturální změny institucí) nebo se zaměřit na sebereflexi křesťanství (vývoj teologie a spirituality). Sociologie vědění se pokouší spojit oba přístupy: snaží se uchopit proměny obsahu a role křesťanství v kontextu společenských a kulturních změn (podobně “kontextuální teologie”).
2. “Sociologie křesťanství” tak vybočuje z obecné “sociologie náboženství”. V této souvislosti se znovu objevuje otázka (zajímavá pro religionisty, teology i historiky kultury): Do jaké míry je křesťanství “náboženstvím”? (srovn.: debaty o “religio”, o vztahu křesťanství k židovství a pohanství v raném křesťanství; Gauchet: “křesťanství je náboženství, které vyvádí z náboženství”; Boenhoffer aj: “nenáboženské křes ťanství”; Halík: “sekularizace je rozluka křesťanství a náboženství”)
3. Křesťanství zvládlo ve svých dějinách řadu “rekontextualizací”, bylo dokonce hybatelem dynamiky evropských dějin: např. myšlenku evoluce a pokroku můžeme považovat za sekulární verzi eschatologie. Proč nezvládlo “inkarnaci do moderní kultury”? (srov. Ch. Taylor: A Catholic Modernity?)
4. Vztah sekularizace a křesťanství. Je sekularizace “nechtěným dítětem křesťanství”? Rozlišení mezi “sekularizací” a “sekularismem” (Gogarten aj.) Je sekularizace odkřesťanštěním nebo “odcírkevněním”? Naplňuje sekularizace “kenotický charakter” křesťanství (Vattimo)? Je osvícenství a sekularizace (včetně náboženské situace v ČR) plodem pokusu o “třetí cestu” v křesťanství (nekonfesní křesťanství)?
5. Pokusy křesťanství najít nové místo v pozdně moderní a postmoderní kultuře - na úrovně církve (reformy církve: “modernismus”,
2. vatikánský koncil, reformy papeže Františka) i v teologii ( “anatheismus” v postmoderní teologii - Kearney a Caputo). Co přinese další postup globalizace pro budoucí podobu křesťanství?
Cíem semináře je reflektovat dějinné proměny křesťanství v pohledu sociologie vědění.