Úvodní hodina: základní podoby zla ilustrované na biblických příbězích a jejich theologicko-filosofickém zpracování
I. Lisabon: Otřesení důvěry
Leibnizova theodicea: Lépe než takto špatně to nešlo.
Voltaire a kritika „nejlepší ze všech možných světů“
Kant a radikální zlo člověka
II. Povstání proti morálce: Zlo jako hybná síla ve světě
Hegelovo zlo, které není zas tak špatné
Nietzsche: Rozlišení dobra a zla jako vynález slabých
III. Zlo a poslušnost: Odmítnutí stěžejní theologické ctnosti po Osvětimi
Hannah Arendt: Banální zlo poslušných byrokratů
Kritika Arendtové koncepce
Theologická reflexe Holocaustu: Jürgen Moltmann
IV. Symboly zla dnes
Paul Ricoeur: Zlo jako výzva pro filosofii i theologii
Teror jako zlo: metafora „osy zla“
Zlo a „internetové fundamentalismy“
Stangneth: Akademické zlo
Snahy obhájit Boha tváří v tvář zlu jsou zakořeněny v dějinách myšlení, jednotlivých kultur i jejích úzkostí. V moderní filosofii získávají na naléhavosti. Označení pro toto úsilí, theodicea, vzniká právě v novověké či raně moderní filosofii. Proč je otázka po zlu najednou tak naléhavá? Zdá se, že jeden z důvodů tkví v tom, že vztah ke světu se nyní proměňuje, člověk začíná svět pojímat jako svůj pravý domov, nikoliv jen jako zastávku na cestě, jejíž rozuzlení nás čeká až po smrti. „Běžné utrpení“ a „obyčejné katastrofy“ se proto nyní jeví jako neúnosná poškození božího jména. Moderní otázka zla tak krystalizuje jako průsečík zakoušených katastrof, příp. zločinů a filosoficko-theologické reflexe.
Kurz bude proto členěn do čtyř částí podle konkrétních událostí. První takovou přelomovou událostí bude lisabonské zemětřesení z r. 1755, které otřáslo ve své době důvěrou ve svět i Boha podobně jako ve dvacátém století Osvětim. Právě zkušenost holocaustu bude další stěžejní událostí, která otevírá novou reflexi vztahu zla, utrpení a Boha. Zkušenost holocaustu mnohým neznemožnila jen víru v Boha, ale fatálně otřásla i důvěrou v ctnost dosud nezpochybňovanou, v poslušnost. Jiná sekce bude věnována fenoménu konkurence, fenoménu, který se na pozadí dvou zmíněných milníků jeví jako zanedbatelný, i tento fenomén však proměnil náš pohled na zlo. Filosofové i umělci nyní začínají uvažovat o tom, že zlo, třeba v podobě sebestřednosti či chamtivosti, může nést dobré plody, že dokonce možná existuje jedině v souvislosti se zlem. Není tak vyloučeno, že dokonce i Bůh potřeboval ďábla jako masku, která mu umožnila uplatnit své dobro. V poslední sekci kurzu se budeme věnovat současným „symbolům zla“, k nimž patří mj. náboženský terorismus, který otevírá zcela nové perspektivy na otázku sepětí Boha a zla, neboť se zde vzývá zlo božím jménem. Pozoruhodné je rovněž, že terorismus nabourává tradiční rozlišení na morální zlo a zlo fyzické tím, že teroristé svou nahodilostí napodobují přírodní katastrofy. Navíc niči hranici mezi pachateli a oběti: oběti teroristů jsou často součástí exploze, která působí smrt dalším obětem.