Annotation
Mnozí fenomenologové náboženství (van der Leeuw, Bleeker, Waardenburg aj.) čerpali z filosofické fenomenologie Edmunda Husserla a převzali z ní některé podněty, které aplikovali v oblasti studia náboženských jevů. Z valné části jde o metodické kroky, jimiž se religionistické bádání ve srovnání s tradičními postupy (dějiny náboženství, klasická komparatistika) posunulo na kvalitativně odlišnou rovinu.
Důraz na metodu však už předznamenává odklon od Husserlova záměru vybudovat filosofii jako přísnou vědu, vycházející z čistého vědomí, jehož korelátem je přirozený svět. Radikální tázání po povaze subjektivity a jejího vztahu nejen k „transcendentnu ve smyslu světa“, ale zejména k „transcendentnu ve zcela jiném smyslu“, totiž „transcendenci boha“ (Ideje I), ve fenomenologii náboženství zcela chybí; Husserl sám tuto transcendenci při fenomenologické redukci vyřazuje.
V semináři půjde o úvahy o tom, jakým způsobem lze tuto „transcendenci boha“ chápat jako konstitutivní pro svět lidského bytí a zejména pro „ontologii“ lidské subjektivity, v důsledku tedy i o tom, jaká je vlastně povaha náboženství a jeho role v dějinné lidské existenci.