Sylabus
7.10.2020Úvod: diskuze o vztahu náb. a humoru – různé modality vzájemného vztahu těchto kategorií a základní badatelské přístupy. 14.10.2020Humor v náboženských textechGilhus, Ingvild Sælid. 1991. “Religion, Laughter and the Ludicrous.” Religion 21 (3): 257–277. 1) Jak si poradit s termínem „ludicrous“, který užívá? Jaký je vztah smíchu a „ludicrous“? 2) Jaké základní rozdíly mezi náboženstvím a humorem rozeznává? 3) Jaké jsou hlavní problémy při studiu humoru v náboženských textech? Ilustrujte na příkladech. 4) Jaké indicie nám mohou pomoci při identifikaci humoru v pramenném materiálu? 5) Jaké tři modality nesrovnalosti v rámci náboženských systémů rozeznává? Pokuste se tyto kategorie vztáhnout k teoretickému rámci, o němž jsme mluvili na úvodní hodině. 6) Dokážete ke každému typu nalézt i nějaký vlastní příklad? 7) Jak se tato dualita projevuje na úrovni symbolu (vyložte na citaci z Ricoeura)? Vysvětlete mechanizmus vzniku absurdity skrze tento koncept. 8) Proč, podle Vás, během hostiny bláznů jedli jáhni v prostorách kostela krvavý pudink a klobásy? Souhlasíte s Gilhus, že smyslem tohoto zvyku nebylo zesměšnit eucharistii? 9) Čím si vysvětlujete, že v případě záměny identity Krista ve Wakefield Mystery Plays (16. stol.) nedocházelo k obvinění z rouhačství, zatímco v novodobé adaptaci tohoto žánru ve filmu The Life of Brian od Monty Pythonů stejný mechanismus rozhořčení vyvolal? Pokud odpověď nemáte, jak byste badatelsky postupovali, kdybyste ji chtěli objevit? 10) Jaký je podle Gilhus vztah mezi lidským tělem, smíchem a náboženskými systémy? 11) Jaké další aktivity jsou se smíchem spojovány a proč? Jak je toto vyjádřeno na ideologické (mytologické, rituální) rovině? 12) V jakém smyslu můžeme o smíchu hovořit jako o aktivitě, jež zároveň „uvolňuje“ (let-out) a zároveň „zpevňuje“ (take-in)? Jak na tuto podvojnost reagují symbolické systémy? Dokázali byste obhájit významovou komplementaritu zenového, divoce se smějícího Buddhy na straně jedné a Buddhy asketického, bez-emocionálního na straně druhé? V čem by mohly být tyto protikladné postavy stejné? A pokud podle Vás nejsou, není to důkaz nekonzistence buddhistické nauky? 13) S jakými všemi dalšími typy „otevíracích“ činností může být smích v mytologiích asociován? Jak se v nich projevuje paradoxní kvalita humoru? 14) Je správné se smát při Kristově ukřižování? 15) Shrňte analogické vztahy mezi smíchem, násilím (smrtí) a sexuální aktivitou. Dokážete nad rámec příkladů uvedených Gilhus nalézt ve světových mytologiích další příklady, v nichž jsou vždy propojeny alespoň dvě z těchto oblastí (tj. smích+smrt; smích+sex; sex+smrt; příp. smích+sex+smrt)? 16) Máte rádi klauny? Jakou ambivalenci mohou tyto postavy ztělesňovat a jak ji vyjadřují performativně? Jste schopni toto ilustrovat příklady z naší společnosti? 17) Co mají s klauny společného mystici? 18) Jste schopni na základě výkladu v kapitole V sestavit nějaké pravidlo/a, jež by mohlo pomoci předvídat, kdy bude smích a absurdita v náboženském kontextu vnímána jako blasfemický akt, spíše než jako tolerovaná zábava anebo dokonce kosmotvorný čin?
Patronáty: Kateřina D., Zuzana T., Marie P. 21.10.2020děkanské volno (volby do studentské rady)
NEW: určitě se podívejte na film Life of Brian od Monty Pythonů. 28.10.2020státní svátek 4.11.2020Humor v antropologii náboženstvíMary Douglas. 1999. “Jokes.” In Implicit Meanings: Selected Essays in Anthropology, 2nd ed, London: Routledge, s. 146–164. 1) Které všechny aspekty podle Douglas jsou obsaženy v afrických žertovných společenských mechanismech? 2) Proč podle Douglas souvisí žertování s otázkou nečistoty? 3) V čem spočívá princip „žertovných vztahů“ (joking relationships)? 4) Jak souvisí vtip a smích? 5) V čem spočívá Bergsonovo pojetí vtipu a v čem ho Douglas shledává nedostatečným? 6) Jak funguje vtip podle Freuda? 7) Co mají obě pozice společného? 8) Jakou definici vtipu nabízí Douglas? V čem podle ní vtip spočívá? 9) Jakým způsobem společenský rámec vtipy rámuje a reguluje? Ilustrujte na příkladu hierarchické struktury lodní posádky. 10) V jakém smyslu je vtip fenoménem zakoušeným společensky, fyzicky a mentálně? 11) V jakém smyslu působí vtip podobně jako rituály a v čem se naopak zásadně odlišuje? 12) Jak funguje princip analogie? Ilustrujte na dogonském zvyku přirovnávat promluvy žen k tělesným vylučovacím procesům. 13) kde vidí Douglas v tomto fenoménu potenciál pro vtip? 14) Pokud Douglas definuje vtip jako „anti-rituál“, jak vysvětlit existenci žertovných rituálů? Ilustrujte na kultuře Gogo. 15) K čemu je dobré v kultuře Gogo analyticky rozlišit kategorie „struktury“ a „společenství“? 16) V jakém smyslu je žertování v kultuře Gogo kosmotvorné? 17) Jak Douglas odlišuje vtip od obscénnosti? 18) Proč je obscénnost v tradičních kulturách mnohem destruktivnější než v kultuře naší? 19) Jaká je v celém procesu role žertovných specialistů všeho druhu? Ilustrujte na příkladu pohřebních klaunů. 20) V čem může mít rituální žertování metafyzický přesah? Ilustrujte na příkladu Kávuly u Ndembuů.
Patronáty: Josefína, Alena, Johana 11.11.2020Tricksterské postavyPříklady tricksterských postav z nejčastěji zmiňovaných kulturních okruhů (Apte 1986, 212–224); přehled fenomenologie tricksterů (Apte 1986, 224–229; Hynes 1997, 33–45; Jurich 1998, 199–201); navržení interpretačních rámců (Hynes 1997, 202–217; Apte 1986, 229–236):a) Mahadev L. Apte. 1986. “The Trickster in Folklore.” In Humor and Laughter: An Anthropological Approach, Ithaca, NY: Cornell Univ. Press, s. 212–236.b) William J. Hynes. 1997. kapitoly “Mapping the Characteristics of Mythic Tricksters: A Heuristic Guide” (s. 33–45) a “Inconclusive Conlusions: Tricksters—Metaplayers and Revealers” (s. 202–217). In Mythical Trickster Figures Contours, Contexts, and Criticisms, edited by William J. Hynes and William G. Doty, Tuscaloosa: University of Alabama Press.c) Marilyn Jurich. 1998. Scheherazade’s Sisters: Trickster Heroines and Their Stories in World Literature. Westport, Conn.: Greenwood Press.
Otázky:Fenomenologie tricksterských postavApte (212–224):1) Apte mj. tvrdí (s. 213), že antropologická fascinace tricksterskými postavami plyne z toho, že v západní tradici takové postavy identifikovány nebyly. Souhlasíte s ním? 2) Jakého jsou většinou pohlaví?3) Bylo by pro Vás na základě charakteristik různých tricksterských postav v této části možné uvažovat např. o novozákonním Ježíši Kristu jako o tricskterské postavě?Apte (224–229) + Hynes (33–45):4) Jak Apte strukturuje fenomenologii tricksterských postav? Jak se k tomuto seznamu má Hynesova kategorizace (tj. všímá si něčeho, co Apte vynechává? Klade důraz někam jinam?)? 5) Překvapilo Vás něco na shrnutí tak, jak vyplývá z tab. na s. 228? Pokud Vás nic nepřekvapilo, pokuste se nalézt příklady mytologických postav, jež tyto charakteristiky také naplňují a o nichž Apte nepsal poté, co zahrnete i Hynesovu charakteristiku. Co ten Ježíš, je to tedy trickster? A co Donald Trump? 6) Pobavil Vás tibetský příběh s „božským“ hovnem, jež „umí psát“? (Hynes s. 44–45)? Je to podle Vás adekvátní ilustrace postavy trickstera?Interpretace, komparace:Apte (229–236) + Hynes (202–217) + Jurich (199–201):7) Jaké základní typy nesrovnalostí coby zdroje humoru jsou s trickstery spojovány? Jak je Apte vykládá? 8) V jakém smyslu je narace zásadním aspektem příběhů o tricksterech? Čeho je to důsledek? 9) Co odlišuje trickstery od jiných typů „bláznů“? Máte dojem, že se Jurich podařilo do fenomenologie dostat genderový aspekt? 10) Souhlasíte s Apteho shrnutím fenomenologie tricksterů? (s. 235–236). 11) Jakých šest kategorií užívá Hynes pro charakteristiku tricksterských příběhů?
Patronáty: Veronika, Jiří 18.11.2020Tricksteři a gender: absence ženských tricksterských postav v patriarchálních symbolických systémech (Hyde 2010, kapitola: Trickster and Gender). Probereme si příklady strategií mužského vstřebání tricskterské role ženských postav (Margaret A. Mills 2001):a) Lewis Hyde 2010. Trickster Makes This World Mischief, Myth, and Art. New York, N.Y.: Farrar, Straus and Giroux.b) Margaret A. Mills 2001. “The Gender of the Trick: Female Tricksters and Male Narrators.” Asian Folklore Studies 60 (2): 237–258.
Margaret A. Mills. “The Gender of the Trick: Female Tricksters and Male Narrators.” Asian Folklore Studies 60, no. 2 (2001): 237–258.1) Co je doménou ženských postav v perské literární tradici? 2) Jaký materiál, v jaké době a jakým způsobem M. Mills zkoumala? 3) Jak Mills vysvětluje koncept „rámování“ (framing) a v jakém smy
Anotace
„Jan Zlatoústý řekl, že Kristus se nikdy nesmál[,“ tiše poznamenal Jorge].
„V jeho lidské přirozenosti nebylo nic, co by tomu bránilo,“ poznamenal Vilém, „neboť smích, jak nás učí teologové, je člověku vlastní.“
„Forte potuit sed non legitur eo usus fuisse,“ [Snad mohl, ale neříká se, že by tak učinil] odcitoval Jorge šeptem slova Petra Cantora.
„Manduca, jam coctum est,“ [Jez, již je vařeno…] zašeptal Vilém.
„Co?“ zeptal se Jorge, myslil si asi, že Vilém naráží na některé z jídel, která nám přinášeli.
„Tato slova podle Ambrože pronesl svatý Vavřinec na roštu. Vyzval své mučitele, aby ho obrátili na druhou stranu, jak uvádí i Prudentius v básni Peristefanón,“ řekl Vilém a tvářil se nevinně jako světec. „Svatý Vavřinec se tedy uměl smát a dělat si legraci, i když jen proto, aby pokořil své nepřátele.“
„Což dokazuje, jak je smích blízký smrti a zkáze těla,“ zavrčel Jorge, a musím přiznat, že argumentoval jako dobrý logik.
—Umberto Eco, Jméno růže, z it. přeložil Z. Frýbort, Praha: Odeon, 1980, s. 76.
Humor a náboženství jsou určitým proudem zejména západní myšlenkové tradice považovány za dva výlučné anebo alespoň těžko slučitelné fenomény. Zároveň ovšem mnozí badatelé spatřují v humoru antropologickou konstantu, přítomnou ve všech zdokumentovaných lidských kulturách, podobně jako náboženství. Humor i náboženství jsou paradoxní. Obojí dokáže poskytnout nástroje osvobození od ustavených společenských struktur. Zároveň ovšem obojí dokáže status quo posilovat a prohlubovat rozdíly mezi jednotlivci i komunitami. V tomto kurzu se proto podíváme na úzké propojení humoru a náboženství v těch podobách, jež zahrnují náboženskou praxi (rituály využívající humorné aspekty, svátky smíchu, rituální klauni), symbolické myšlenkové struktury (stvořitelská role smíchu v kosmologiích, „tricksterské“ mytologické postavy) i na způsob, jakým humor může strukturovat společenské kategorie (instituce „žertovných vztahů“, vztah humoru a ženského principu v patriarchálně strukturovaných společnostech). Kurz bude kombinovat teorii humoru s konkrétními případovými studiemi z různých symbolických systémů z různých období, vyplývajícími i z konkrétního zájmu účastnic a účastníků kurzu.