Anotace
O monoteistickém náboženství starověkého Izraele lze hovořit teprve v poexilním období židovských dějin. Jako takové vzniklo po radikální monoteistické reformě staršího, předexilního polyteismu.
Zejména biblická dějeprava a prorocké texty daný proces líčí obrazem exkluzivistického odmítání všech nejahvistických tradic, především v kultickém rozměru náboženského života. Přesto v náboženské obrazivosti Izraelců přetrvaly některé prvky, které mají své kořeny ve výrazových prostředcích typických pro polyteismus: kosmické metafory v teofanii, představa nebeského zástupu, představa božské záře, tradice o stvoření bojem, mesiášské postavy atd.
Cílem kurzu je zkoumat funkčnost jejich začlenění (inkluzi) do normativních tradic poexilního náboženství Izraele.