Metody literární vědy ve 20. století

Sylabus

1. Úvodní přednáška. Mimetický princip, jeho popření a transformace.

2. Ruský formalismus a jeho fáze. Literární fakt - literárnost. Fabule a syžet.

3. Strukturalismus a poststrukturalismus. Ferdinand de Saussure, Charles Sanders Peirce. Další představitelé francouzského strukturalismu: Julia Kristeva a Tzvetan Todorov. Roland Barthes jako strukturalista a pokračovatel de Saussurovy binární koncepce znaků.

4. Nová kritika, její vymezení a vývoj. T. S. Eliot, I. A. Richards. Kenneth Burke jako odpůrce nové kritiky.

5. Archetypální kritika. Maud Bodkin a Northrop Frye.

6. Základní principy Bachtinovy teorie: chronotop, polyfonie, karnevalizace.

7. Jacques Derrida - pojetí dekonstrukce. Dekonstrukce v Americe.

8. Nový historismus. Jacques Lacan - psychoanalytické přístupy. Gender studies.

9. Limity interpretace. Interpretace a nadinterpretace.

10. Naratologie, interpretace vyprávění: historické uchopení kategorie vyprávění, typologie a hlediska vyprávění.

11. Vzájemné vazby mezi postavou, časoprostorem a vyprávěním.

12. Intertextualita: princip odkazování.

13. Smysl v literárním textu.

Anotace

Metody literární vědy ve 20. století kontinuálně navazují na předmět společného základu: Evropské myšlení o literatuře I. a II. Cílem předmětu je seznámit studenty s charakteristikou jednotlivých literárněteoretických škol

(např. nová kritika, archetypální kritika, nový historismus ad.) v průběhu 20. století. Prohloubit jejich znalosti mimo evropské chápání literatury. Přednáška je koncipována jako teoretická příprava pro interpretaci literárního díla. V

úvodu se zaměřuje na jednotlivé interpretační přístupy k textu: formalistické, strukturalistické, hermeneutické teorie v 2. polovině 20. století (Hans-Georg Gadamer), interpretace recepční estetiky (Wolfgang Iser) ad. A pokračuje interpretací textu zaměřeného na proces vyprávění: osvětlení jednotlivých přístupů k teorii vyprávění; osvětlení pojmů: časoprostor, postava, dějovost, textovost ad.