Annotation
Jendosemestrová přednáška vysvětluje smysl tzv. malých národních sociologií na příkladu sociologie české v období 1882 (Masarykův příchod do Prahy) až 1990 (návrat společnosti k socioekonomické a politické normalitě). Česká sociologie je vykládána ve dvou kontextech: jako součást české kultury (a tedy národní identity) ve vazbě na jiné sociální a humanitní vědy a osobnosti (historie, ekonomie, lingvistika, literární věda) a jako součást evropské civilizace 20.století (ovlivňování a prolínání s vlivy francouzskými, anglosaskými, německými, ale i ruskými a ukrajinskými atd.). Výklad je strukturován především podle hlavních osobností (Masaryk, Beneš, Bláha, Chalupný, Král, Fischer), pominuto není ani období tzv. normalizace (1970-1990), paralelně jsou vyložena základní témata, jež jsou specifická pro českou sociologii (studium národní povahy, sociální struktury, venkova, deviantního chování atd.), jen marginálně jsou zmíněny osobnosti, jež podobu české sociologie dotvářejí (Klíma, Dušek, aj.), podtržen je naopak význam české sociologické emigrace (po r.1948 a 1968).