Filosofie války a míru

Sylabus

Tématické okruhy:

- téma války v antické tragedii: Aischylos a Euripidés

- ERIS u Hesioda

- Empedoklovo pojetí lásky a sváru

- Homérova Ílias jako základní paradigma války

- Homérova Odyssea a Schützova fenomenologická deskripce návratu domů

- Platonovo pojetí války a Griffithův film The Birth of a Nation

- tematizace války a boje u Herakleita, Jüngera a Patočky

- války 20. století a technologie vidění podle Virilia

- moderní totalitní režimy z pohledu Hannah Arendtové

- koncentrační tábor jako matrice moderní společnosti

- Schmittovo pojetí politična

- Nietzscheovo politické a filosofické myšlení

- kritika resentimentu u Nietzscheho a Reicha

- Adornova a Horkeimerova kritika osvícenského projektu

- může jedinec vést válku proti státu? - úvahy nad Kleistovým Michalem Kohlhaasem

- mezi terorismem a občanskou neposlušností

- Benjaminova kritika násilí a Derridův komentář

- otázka míru a jeho možného ustavení

- téma války a míru u Augustina a Chelčického

- vztah války a míru u Hobbese, Locka a Rousseaua

- přirozený stav a konfrontace stejného a jiného u Montesquieua

- Kantovo pojednání o věčném míru

- Schellingův Freiheitschrift a Coppolův film Apocalypse Now

- uzavřená a otevřená společnost podle Bergsona

- Lévinasův pohled na ontologii války a eschatologii míru

- pacifismus jako otevřená otázka a limita západního myšlení

Anotace

Tento dvousemestrální kurz je vypsán jako kurz filosofie pro neoborové studenty v rámci společného základu. Jak již sám název napovídá, základním úkolem tohoto kurzu je reflexe způsobu, jakým se západní myšlení chápe témat války a míru.

Na jedné straně jde o to, jak filosofie pohlíží na válečné konflikty a jejich dočasná přerušení, ale stejně tak je třeba se ptát, jak filosofie v tématech války a míru poznává a chápe sebe sama. Vedle filosofické reflexe válečných konfliktů, mezi nimiž hrají ústřední roli obě velké války 20. století, se tak dostáváme i k otázce, do jaké míry je tematika války prostředkem k sebepochopení a sebeurčení západního myšlení.

Na druhé straně se však otevírá otázka, jakým způsobem a v jaké perspektivě je západní myšlení schopno tematizovat mír. Musíme chápat mír jen jako dočasné přerušení války, a pokud už ho chceme chápat radikálnějším způsobem, nejsme nuceni vnímat ho v eschatologické perspektivě? Jakou podobu pak musí mít myšlení, které samo sebe definuje v terminologii a metaforice míru?