Sylabus
1. Úvod od problematiky období Válčících států (stručný nástin historie, společenské změny, textová produkce, předávané vs. vykopané texty)
2. Pojem v čínské filosofii (problém pojmu v západní filosofii, konceptualizace v čínské filosofii, zásadní pojmy čínské myšlenkové tradice a jejich možné proměny)
3. Lunyu 論語 (historie textu - autenticita a orální tradice, historický kontext, postava Konfucia jako taková, struktura a obsah Lunyu)
4. Mozi 墨子 (historie textu, otázka 儒 者 a 墨者, myšlenková koherence a struktura, zásadní pojmy spojené s mohismem)
5. Laozi 老子 (historie textu a variabilita, vykopané verze, vlastní výklad)
6. Mengzi 孟子 a Xunzi 荀子 (historie textu, otázka rádců a ministrů, obsah textu a tradice výkladu, textové důkazy dalších myšlenkových proudů)
7. Zhuangzi 莊子 (historie textu, struktura, autenticita, Zhuang Zhou vs. heterogennost textu, tradiční výklad vs. „bloková interpretace“)
8. Hanfeizi 韓非子 (+ Shangjun shu, Shen Bu Hai) - historie textů, struktura, výklad, politická teorie, otázka autora
9. „Encyklopedické texty“ - Guanzi 管子, Lüshi Chunqiu 呂氏春秋 a Huainanzi 淮南子 (kompilace a kompilační projekty, koherence souborných děl, dějiny textů, vlastní výklad)
10. Okrajové a pomezní texty (Shen Dao, Liezi, Wenzi atd.), vykopané texty, komentáře a "cestující bloky"
11. Kanonické texty - role a formování kánonu; role historie, precedentů a autorit v čínském myšlení (Shang Shu, Zhou Li, Letopisy, apokryfní texty)
12. Starověké texty jako základ další filosofie - nakládání s autoritativními texty, způsoby komentování v průběhu věků, vlastní myšlenky vs. anal ýza textů.
Anotace
Semestrální kurz věnující se nejzásadnějším textům čínského starověku, které se staly předmětem předávání a zkoumání po více než dva tisíce let a které dodnes formují naše představy o starověkém čínském myšlení a jsou půdorysem pro téměř veškerý další vývoj čínského myšlení. Kurz obsahově navazuje na kurz "Čínská filosofie".
Jednotlivé spisy navíc slouží k vysvětlení problémů spjatých s daným obdobím. Základní povědomí o klasické čínštině je vítané, ale nikoli nezbytné.