Sylabus
1. Vymezení pojmu spiritualita, historie a lingvistické hledisko, současné pojetí spirituality - interdisciplinární přehled
2. Nenáboženská spiritualita - fenomén naší doby, univerzální spiritualita jako antropologická konstanta
3. Společensko-kulturní dějiny spirituality v západokřesťanském okruhu I.
4. Společensko-kulturní dějiny spirituality v západokřesťanském okruhu II.
5. Zlatá doba křesťanské mystiky - Mistr Eckhart
6. Carl Gustav Jung - duše jako prvopočáteční a nejbezprostřednější realita, význam kolektivního nevědomí
7. Newtonovsko-karteziánské paradigma a materialistický redukcionismus versus nové paradigma ve vědě
8. Modely integrace psychologie a spirituality, psychodiagnostika spirituality
9. Druhý modus vnímání a získávání informací o světě intuitivně - nelokální, transpersonální obory
10. Metafyzické důsledky objevů ve speciálních vědách pro univerzální spiritualitu (kvantová fyzika a dematerializace hmoty, astrofyzika a kosmologie, neurovědy, evoluční teorie)
11. Jean Staune a Interdisciplinární univerzita v Paříži, transdisciplinární projekty (Ken Wilber, Erwin Laszlo, Fritjof Capra a další)
12. Spiritualita v evolučním procesu, role spirituality v současné globální krizi
Anotace
Jednosemestrální přehledový úvod volně otevřený studentům UK. Přednášky pojímají vymezení pojmu spirituality, historický pohled a význačné osobnosti v dějinách spirituality, a současné interdisciplinární teorie.
Cílem předmětu Spiritualita a kultura je navázat na tu část vědecké obce, která otevřela současný diskurs o spiritualitě na akademické půdě a najít širší platformu pro interdisciplinární studium spirituality. Spiritualita představuje důležitou, vrozenou dimenzi života a je nedílnou součástí lidské existence a univerzálního řádu věcí.
Nahlížena jako proces kultivace duše, „proces zlidšťování“, je součástí kulturní evoluce. Spiritualita byla vytěsněna z vědeckého pohledu na svět a několik století se tísnila v podezřelých koutech. Tím, že neprobíhalo komplexní vědecké zkoumání této dimenze, má na sobě mnoho nánosů. Často je pojímána velmi vágně a úzce bez odpovídajících hlubokých znalostí západokřesťanské vzdělanosti, východních filosofií a bez návaznosti na současné vědecké objevy. Přesto, že už téměř před sto lety kvantová fyzika naprosto změnila pohled na hmotu a realitu, metafyzické důsledky plynoucí z fyziky a posléze i dalších vědeckých oborů se do obecného povědomí dostávají jen velmi pomalu. Přicházející změna paradigmatu je něčím víc, než jen vědeckou revolucí, neboť zásadním způsobem rozšiřuje horizont našich možností a mění způsob nazírání na svět. Vědecké výzkumy narušily původní a pro náš lidský potenciál, velmi omezující představy. Astrofyzika a kosmologie posouvají smysl
života a postavení člověka opět do centra pohledu vědy. Spolu s objevy v kvantové fyzice, neurovědách, výzkumu vědomí a s posuny v dalších oblastech, nám tak současná věda nového paradigmatu začíná předkládat zcela jiný koncept. Mluví o jednotě a propojení nás všech a vesmíru na kvantové úrovni, o souvislosti věcí a dějů a třeba také o hodnotě rozšířených a mimořádných stavů vědomí. Celosvětová globální krize souvisí s pokřiveným vnímáním postojů a hodnot, jež zastává moderní civilizace a odráží emoční, morální a spirituální stav soudobého lidstva.