Syllabus
* Obsahové zaměření výuky: (počet kontaktních hodin) 1. blok: Efektivní komunikace v rámci intenzivní péče (prezenční 15 hodin, kombinované 5 hodin)
§ Teorie nonverbální komunikace. Neverbální komunikace - proxemika, posturologie, haptika, mimika, kinezika, gestika. paralingvistika (extralingvistické projevy a prvky verbální komunikace), teorie osobních zón Ustálené konvenční neverbální prostředky, rituály. Neverbální prostředky v terapeutické situaci. Zrcadlení, naladění, provázení. Psychosociální aspekty uplatnění konceptu bazální stimulace v intenzivní péči.
§ Zvláštnosti - specifika komunikace s osobami s poruchou vědomí, na umělé plicní ventilaci (dále jen UPV), augmentativní a alternativní způsoby sociální interakce sestry, zdravotníka s pacientem v intenzivní péči. Alternativní komunikační dovednosti a způsoby komunikace.
§ Verbální komunikace. Rozhovor - obsah, fáze, druhy. Kladení otázek. Bariéry v komunikaci a jejich překonávání. Druhy bariér, mechanismy jejich vzniku, uvědomění si vlastních bariér; význam zpětné vazby. Umění naslouchat a umění sdělovat; nedirektivní rozhovor; ocenění a kritika. Metakomunikace. Telefonická komunikace.
§ Autoplastický obraz prožívání nemoci se zohledněním specifik intenzivní medicíny. Komunikace s vybranými skupinami pacientů: úzkostný, agresivní, depresivní pacient, s duševním onemocněním (a ICU psychózou) v intenzivní péči. Psychosociální aspekty použití omezovacích prostředků. Specifika sociální interakce u osob s disabilitou (mentálním, smyslovým, tělesným handicapem) v intenzivní péči.
§ Specifika komunikace s dětským pacientem v kontextu akutní a dlouhodobé intenzivní péče. Rodina funkční, dysfunkční, problémová. Psychosociální aspekty a vliv hospitalizace na oddělení intenzivní péče na vývoj dítěte. Psychická deprivace a subdeprivace. Syndrom CAN.
§ Komunikační techniky a základy krizové intervence. Komunikace s pacientem v krizové situaci. Utváření osobnosti v náročných životních situacích. Psychologický debriefing.
§ Interprofesní a multidisciplinární spolupráce a komunikace, vedení týmu, týmové role a komunikační dovednosti (skupinová diskuse a dialog). Některé zákonitosti komunikace v triádě a ve skupině. Dynamika skupiny a komunikace. Komunikace v konfliktních situacích, zvládání a řešení konfliktů. Asertivní, agresivní a pasivní komunikace. Vyjednávání, argumentace a přesvědčování. Jiné obtížné komunikačně náročné situace. Supervize, facilitace, mediace - zásady. 2. blok: Praktické využití poznatků z psychologie v intenzivní péči (prezenční 15 hodin, kombinované 5 hodin)
§ Psychosomatické a somatopsychické vztahy. Stres a zdravotní stav. Zátěž a stres. Emocionální a behaviorální projevy stresu. Tělesné stresové symptomy. Somatizace stresu. Vztah mezi tělesnem a duševnem, vliv psychologických faktorů na fyziologické projevy a zdraví, reakce těla na stres/psychickou zátěž. Psychosomatický přístup a efektivní formy boje s životními těžkostmi. Sociální opora.
§ Psychický stav pacienta s akutní a chronickou bolestí a psychologický přístup sestry, zdravotníka. Bolest, úzkost a strach. Management léčby bolesti a nefarmakologické postupy léčby bolesti se zohledněním specifik intenzivní medicíny. Předoperační pohovor s pacientem a jeho zvláštnosti, psychologické aspekty přípravy pacienta na bolestivé výkony a operaci, „placebo“. Problematika iatropatogenie, sorrorigenie. Předcházení a řešení stížností.
§ Psychosociální dopad dlouhodobé hospitalizace na odd. DIOP/OCHRIP na pacienta, na rodinné příslušníky pacienta (event. na v péči o pacienta zainteresované osoby). Psychosociální aspekty chronicky nemocných, fáze prožívání nemoci v čase, pacienti s apalickým syndromem. Kvalita života se zohledněním specifik intenzivní medicíny, psychosociální rehabilitace (životní autobiografie pacienta, trénování paměti apod., nevyléčitelné defekty) Svépomocné skupiny - významní činitelé v procesu komplexní péče o nemocné.
§ Psychologické aspekty péče o pacienty s nepříznivou diagnózou (terminální stavy, infaustní stavy), problematika do-not-resuscitate (DNR), sdělování onkologické a jinak nepříznivé diagnózy. Psychosociální aspekty péče o umírající pacienty, o dárce orgánů. Komunikační dovednosti a způsoby komunikace s rodinnými příslušníky, popřípadě pozůstalými se zohledněním specifik intenzivní péče. Truchlení a deprese, psychologická péče o pozůstalé.
§ Psychoterapie v práci sestry se zohledněním specifik intenzivní péče. Psychoterapie a její základní směry. Druhy psychoterapie. Účinné faktory psychoterapie. Podpůrný psychoterapeutický rozhovor a doprovázení. Komunikace mezi zdravotníkem a pacientem, modely vztahů zdravotník - pacient a rodinný příslušník (vztah „bez účasti“, paternalismus, spotřebitelský vztah, vztah vzájemnosti), motivace, compliance, terapeutický vztah, terapeutická zakázka. 3. blok: Edukačních potřeby cílových skupin ve zdravotnictví (prezenční 15 hodin, kombinované 5 hodin)
§ Metody vyhodnocení edukačních potřeb u pacientů i pracovníků.
§ Metody edukace.
§ Hodnocení výsledku edukace, dokumentace procesu.
§ Hodnocení vzdělávacích potřeb u pacienta intenzivní péče.
§ Hodnocení vzdělávacích potřeb u osob blízkých pacientovi intenzivní péče.
§ Podpora zdraví u pacientů v intenzivní péči.
§ Specifika předání dovedností v praktických činnostech při sebepéči pacientům v intenzivní péči.
Annotation
Předmět je koncipován jako teoreticko-praktický. Výuka prohlubuje a rozšiřuje elementární znalosti zdravotnické psychologie a komunikace, jejichž základy byly položeny v rámci kvalifikačního studia a seznamuje studenty se specifickými aspekty nutnými pro činnost sestry se specializovanou způsobilostí v anesteziologii, resuscitaci a intenzivní péci.
Informuje o psychologických aspektech specifických onemocnění/stavů, včetně subjektivních způsobů prožívání těchto stavů a nemoci pacientem, s důrazem na bio-psycho-sociální přístup k pacientovi i rodinným příslušníkům pacienta. Cvičení jsou zaměřena na nácvik komunikačních dovedností a rozvoj psychosociálních kompetencí jako předpokladu rozvoje profesionality sestry pro intenzivní péči.
Nácvik se zaměřuje na sebepoznání a poznávání druhých, porozumění vlastním prožitkům, využívání (sebe)-reflexe studentů, vytváření náhledu a nadhledu na způsoby sociálního chovaní a interakce, vede studenty k získání osobní zkušenosti. Praktická cvičení jsou založena na osobní prožitkové zkušenosti a současně umožňují integraci s teoretickými poznatky a vědomostmi.