1) praktická částStudent prokáže schopnost odebrání anamnézy, schopnost vyšetřit nemocného a stanovit diferenciální diagnózu, schopnost navrhnout terapii včetně praktického provedení a schopnost vést záznam o pacientovi včetně závěru ve smyslu bio-psycho-sociálního konceptu rehabilitace. Student získá informace o základním onemocnění pacienta (diagnóza stanovená lékařem), má 45 min. na přípravu (odebrání anamnézy, vyšetření z pohledu fyzioterapeuta, formulování cílů terapie a sestavení návrhu fyzioterapeutických postupů, které vycházejí z provedeného vyšetření). Vlastní zkouška probíhá následujících 45 min., kde prezentuje výsledky jím provedeného vyšetření (závěry vyšetření), návrh cílů terapie a fyzioterapeutických postupů, které bude aplikovat v rámci praktické státní zkoušky, návrh dlouhodobého plánu. Na požádání zkušební komise aplikuje diagnostické a terapeutické postupy u daného pacienta. Poté má 45 min. na zápis protokolu, jehož součástí je základní diagnóza pacienta, anamnéza pacienta, provedená vyšetření, návrh terapeutických postupů (vzhledem k aktuální situaci i plán dlouhodobý).
Záznam z praktické státní zkoušky:
Vyšetřovaná osoba: iniciály a pohlaví
Ročník: rok narození pacienta
Diagnóza: klinická diagnóza včetně kódu dle klasifikace MKN
Status praesens: stav pacienta přímo v době vyšetření. Součástí je popis somatotypu pacientů, v případě operace důležité zaznamenat kolikátý den je pacient po operaci, dále využívání pomůcek (berle, chodítko, ortézy atd.)
Anamnéza: zpracování anamnézy dle schématu z doporučené literatury. Nutno náležitě označit data přejímaná ze zdravotnické dokumentace. V případě, že pacient anamnézu neguje, je potřeba tuto skutečnost zaznamenat.
Předchozí rehabilitace: Subjektivní informace pacienta o předchozí léčbě včetně jejího efektu, výpis z dokumentace (stručně), používání pomůcek.
Klinická rozvaha: jedná se o teoretickou úvahu, která slouží k úvodní rozvaze nad pacientem. Zejména jsou zhodnocena anamnestická data a status praesens. Pokud mohou mít obtíže pacienta více příčin (např. bolest), je zvážen možný původ těchto obtíží. Pokud je diagnóza známa, potom student u pacienta zvažuje přítomnost funkčního deficitu vzniknuvšího v důsledku prodělané nemoci či úrazu včetně, změny kvality života, omezení soběstačnosti, poruch kognitivních funkcí apod. Výsledkem rozvahy je několik hypotéz, které budou následujícím vyšetření potvrzeny, či vyvráceny.
Kineziologický rozbor: vlastní vyšetření fyzioterapeutem. Jednotlivá vyšetření jsou volena tak, aby v krátkém čase vypověděla co nejpřesněji o aktuálním stavu pacienta. Závěry vyšetření vedou ke stanovení adekvátních cílů.
Závěr vyšetření: Zhodnocení.
Cíl: Na základě vyšetření stanovit, čeho má být dosaženo. Určit parametry, které mají být zlepšeny.
Návrh terapie: návrh aktuální terapeutické jednotky, dle stanovených cílů, včetně fyzikální terapie a pomůcek.
Provedení: přesný záznam provedené cvičební jednotky, včetně fyzikální terapie.
Výsledek: zhodnocení terapeutické jednotky dle stanovených cílů. U interních pacientů je nutno zaznamenat TF, TK, DF v jednotlivých fázích.
Autoterapie: návrh autoterapie a režimových opatření na doma.
Dlouhodobý plán: Dlouhodobý plán je dělen na dvě fáze. U lůžkových pacientů na fázi hospitalizace a fázi po propuštění. U ambulantních pacientů na fázi akutní a chronickou, pokud takto lez rozdělit průběh onemocnění. U chronik§ rozlišujeme fázi ataky a remise. Důležitým bodem je prognóza onemocnění (stanovení klíčových mezníků v terapeutickém procesu). 2) teoretická částStudent dokáže navrhnout terapii u všech základních klinických diagnóz. Dokáže popsat nosologickou jednotku, její patofyziologické mechanismy, indikace a kontraindikace terapie. Popíše, jaké metody fyzioterapie, fyzikální léčby a balneologie by u této nosologické jednotky navrhl. Přitom prokazuje znalost bio-psycho-sociálního konceptu rehabilitace, tj. orientuje se v legislativě, zná organizační struktury léčebné rehabilitace v České republice, je schopen doporučení adekvátních pomůcek nebo substitučních prostředků zdravotnické techniky a navržení dalších možných prostředků v rámci komplexní rehabilitace (ergoterapeutem, protetikem, podiatrem/podologem, psychologem, speciálním pedagogem, atd.). Výsledkná známka - průměr výsledku praktické a teoretické části. Praktická zkouška završuje znalosti a dovednosti získané při studiu fyzoterapie na 3. LF UK.
Otázky ke státní zkoušce 1. Fyzioterapeutické postupy u kardiovaskulárních onemocnění 2. Fyzioterapeutické postupy u respiračních onemocnění, indikace a kontraindikace fyzikální léčby u respiračních onemocnění. 3. Fyzioterapeutické postupy u traumat mozku. 4. Fyzioterapeutické postupy u cévní léze mozkové. 5. Fyzioterapeutické postupy u neuroinfekcí mozku a míchy. 6. Fyzioterapeutické postupy u postižení / traumat periferních nervů. 7. Fyzioterapeutické postupy u postižení / traumat míchy. 8. Fyzioterapeutické postupy u postižení mozečku. 9. Fyzioterapeutické postupy u postižení extrapyramidového systému. 10. Fyzioterapeutické postupy u primárních svalových onemocnění. 11. Fyzioterapeutické postupy u dětí s poruchou psychomotorického vývoje a dětské mozkové obrny. 12. Fyzioterapeutické postupy u vadného držen
Část státní závěrečné zkoušky, která prověřuje profilující dovednosti a znalosti získané z předmětů specializační části studijního plánu.