Mikrobiologie II.

Anotace

Jde o povinný studijní předmět, který patří mezi základní teoretické předměty profilujícího základu. Jeho absolvováním student získá znalosti a dovednosti v oblasti lékařské mikrobiologie – v popisu jednotlivých mikroorganismů a jejich vlastností, v zásadách odběru, transportu a zpracování biologického materiálu, v mechanismu účinku a působení antimikrobních látek, v obecných principech antiinfekční terapie a v poznání interakcí infekčních agens s makroorganismem, které jsou nezbytným předpokladem pro další úspěšné studium ve vyšších ročnících. V rámci předmětu si student osvojí například následující znalosti, dovednosti a kompetence:

- zhodnotit laboratorní nálezy, které by mohly mít spojitost s onemocněním způsobeným mikroorganismy - abnormální počet leukocytů, abnormální výsledky analýzy stolice, okultní krvácení, nález parazitů, abnormální močový sediment, zvýšené markery zánětu

- pochopit základní patologické stavy, které mohou mít přímou souvislost s působením mikroorganismu v lidském těle - např. lymfadenopatie, horečka, zimnice, svědění, otoky, edémy, hubnutí, akutní těžká bolest hlavy či meningismus

- porozumět problematice nozokomiálních infekcí a jejich rizik – ATB rezistence, možnosti diagnostiky a terapie, spolupráce s epidemiologem, bariérová opatření

- vnímat mechanismy šíření agens v populaci, zamezení cest přenosu, prevence

- otázky týkající se imunizace jedince – očkovací plán; povinná, nepovinná očkování, doporučená očkování

- použít základní klinickou rozvahu při získávání informací významných pro pacientovu léčbu. Zahrnout vědecké poznatky teoretických lékařských věd včetně epidemiologických informací (incidence, prevalence) do klinické rozvahy za účelem sestavit diferenciální diagnózu

- zhodnotit závažnost obtíží pacienta, symptomů nemoci nebo situace, ve které se pacient nachází. Konzultovat s dalšími lékaři a členy týmu, aby došlo k potvrzení a schválení pracovní diagnózy, vysvětlit a zdokumentovat klinickou rozvahu, jež vedla k pracovní diagnóze; prokázat kritické myšlení vedoucí ke stanovení diferenciální diagnózy.

- doporučit vstupní, nákladově efektivní diagnostickou metodu pro pacienta s akutním nebo chronickým onemocněním, nebo jako součást preventivní zdravotní prohlídky. Vyhodnotit výsledky testů a zahrnout je do diferenciální diagnózy. Pochopit důsledky a naléhavost v případě abnormálních výsledků vyšetření a v případě nutnosti požádat o pomoc s jejich výkladem.