Vývoj posturálně-lokomoční svalové funkce, fylogenetická hlediska a ontogeneze Integrace aferentních senzorických vstupů v závislosti na vyzrávání CNS v průběhu postnatální ontogeneze
Definice optimálních posturálně-lokomočních vzorů: ontogenetické, biomechanické, neurofyziologické a anatomické aspekty
Objektivizace poruch trupové stabilizace a posturálně-lokomoční funkce, funkční testy a jejich reliabilita a reproducibilita
Objektivizace poruch integrace aferentních vstupů v rámci stabilizační a motorické funkce.
Korelace mezi morfologickými nálezy na zobrazovacích metodách, funkčním klinickým vyšetřením a subjektivním vnímáním bolesti.
Typické odchylky u dětských pacientů s poruchami pohybového systému (vadné držení těla, skoliózy, dětská mozková obrna, vývojové koordinační poruchy): funkční vyšetření a terapie
Typické odchylky u dospělých pacientů s poruchami pohybového systému (vertebrogenní algický syndrom): funkční vyšetření a terapie
Patologie posturálně lokomoční funkce u nejčastějších neurologických diagnóz (svalové dystrofie, poškození periferního nervového systému, mozku a míchy): funkční vy šetření a terapie
Patologie posturálně lokomoční funkce u nejčastějších ortopedických diagnóz (artrózy nosných kloubů, entezopatie a úrazy z přetížení, nejčastější sportovní úrazy pohybového aparátu): funkční vyšetření a terapie
Patologie posturálně lokomoční funkce u dalších vybraných diagnóz (gastroesofageální reflux, inkontinence moči a stolice, funkční sterility, chronická obstrukční plicní nemoc a jiné): funkční vyšetření a terapie Nácvik optimální posturálně-lokomoční funkce v rámci pohybových aktivit dětí ve škole a při sportovních činnostech, prevence bolestí pohybového aparátu z přetížení.
Souvislosti mezi kvalitou stabilizace trupu a svalovou sílou končetin Možnosti široké edukace populace k prevenci vertebrogenních algických syndromů, skupinové terapie Zátěžové vyšetření v rámci komplexního vyšetření posturálně-stabilizační funkce Interdisciplinární spolupráce k prevenci a terapii vertebrogenních algických syndromů (funkce jednotlivých odborností v rámci medicíny: neurolog, ortoped, tělovýchovné lékařství, rehabilitační lékař, pediatr, protetik, sociální pracovní, ergoterapeut) spolupráce s nelékařskými profesionály a komunikace s veřejností.
Osvětová činnost.