Anotace
• Úvod do neurorehabilitace – porozumění dopadu neurologických onemocnění na běžné denní aktivity a kvalitu života nemocných; znalost aktuálních možností léčby, jak medikamentózní, tak rehabilitační.
• Specifika rehabilitace u různých neurologických onemocnění.
• Komplexní cílené vyšetření neurologicky nemocného – dle doporučení Světové zdravotnické organizace se vyšetření zaměřuje nejen na impairment, ale především na omezení vyšetřovaného v běžném životě a dopad onemocnění na kvalitu života.
• Stanovení prognózy a navržení terapeutických cílů neurologicky nemocných. Doporučování vhodných pohybových aktivit neurologicky nemocným.
• Léčba funkčních poruch hybného systému neurologicky nemocných.
• Neurofenomenologie – filosofický přístup, který umožňuje vysvětlit některé „nesdělitelné poznatky“, které významně ovlivňují efekt terapie.
• Efektivní využití poznatků o řízení motoriky a jeho poruchách v terapii neurologicky nemocných, např. využití anatomických a funkčních vztahů mezi neurony, aplikace terapeutických podnětů ve smyslu facilitace, inhibice, zpětné vazby či vazby vztažené dopředu, aktivace souhry mezi posturálním a vzpřimovacím systémem, a systémem fázických pohybů, využití principů sensomotorického učení v terapii.
• Možnosti nastartování plastických a adaptačních procesů centrálního nervového systému a imunomodulace v rehabilitaci.
• Možnosti zobrazení plastických a adaptačních procesů v souvislosti s rehabilitací.
• Principy základních fyzioterapeutických přístupů: přístup zaměřený na svalovou re-edukaci, facilitační a na úkol zaměřený přístup, a přístup využívající nové rehabilitační technologie.
• Využití různých terapeutických přístupů u neurologicky nemocných – navržení vhodného léčebného plánu tak, aby vycházel z nejnovějších poznatků v oboru fyzioterapie, aby terapie vedla k obnovení, případně k nahrazení
• poškozené funkce, ke zlepšení klinických projevů onemocnění a kvality života nemocných.
• Symptomatická léčba v rehabilitaci.