Charles Explorer logo
🇨🇿

Fyziologie

Předmět na Lékařská fakulta v Plzni |
EAP0102080

Sylabus

Obecná fyziologie a fyziologie vzrušivých tkání. Funkční morfologie buňky. Biologické membrány, kanály, transport. Mezibuněčná komunikace. Membránová elektrofyziologie. Fyziologie kosterního svalu. Fyziologie hladkého svalu. Tělesné tekutiny. Homeostáza.

Fyziologie dýchání. Anatomie a funkce dýchacích cest. Plicní ventilace. Výměna plynů mezi plícemi a krví. Transport kyslíku a oxidu uhličitého. Regulace dýchání. Nerespirační funkce plic. Změny dýchání ve zdraví a nemoci.

Hematologie. Základní vlastnosti krve. Krevní plazma. Červené krvinky (tvorba, zánik, krevní skupiny). Krevní destičky. Hemostáza. Hemokoagulace. Slezina a její funkce.

Fyziologie imunitních reakcí. Bílé krvinky a jejich význam v imunitních reakcích. Nespecifická (vrozená) imunita. Specifická (získaná) imunita. Funkce T-lymfocytů.

Specifická (získaná) imunita. Funkce B-lymfocytů.

Fyziologie krevního oběhu. Srdce. Elektrofyziologie a stažlivost myokardu. Elektrokardiografie. Biomechanika srdečního cyklu. Nervová regulace srdeční činnosti. Arteriální proudění krve. Mikrocirkulace, tkáňový mok, lymfatický systém. Proudění krve žilami systémového řečiště. Místní řízení průtoku krve. Nervové mechanizmy řízení oběhových funkcí. Humorální mechanizmy regulace oběhových funkcí. Dlouhodobé mechanizmy řízení oběhových funkcí. Metabolismus myokardu. Fetální cirkulace.

Fyziologie ledvin a vývodných cest močových. Funkční morfologie ledvin. Průtok krve a plazmy ledvinami. Glomerulární filtrace. Clearance. Renální hospodaření ionty, organickými látkami a vodou. Přehled funkcí jednotlivých úseků nefronu. Regulace renálních funkcí. Acidobazická rovnováha a ledviny. Vývodné cesty močové. Mikce.

Metabolismus a termoregulace. Přeměna energie. Tělesná teplota a její regulace.

Fyziologie gastrointestinálního traktu. Obecné vlastnosti. Motilita trávicí trubice. Dutina ústní, hltan a jícen. Motorické funkce žaludku. Žaludeční sekrece. Játra. Žluč. Pankreas (exokrinní část). Tenké střevo. Tlusté střevo. Trávení a vstřebávání. Regulace funkcí GIT.

Endokrinologie. Obecná endokrinologie. Hypofýza. Zadní hypofýza. Přední hypofýza. Štítná žláza. Dřeň nadledvin. Kůra nadledvin. Endokrinní funkce pankreatu. Metabolismus vápníku a fosforu, fyziologie kosti. Mužský reprodukční systém. Ženský reprodukční systém. Těhotenství. Endokrinní funkce dalších tkání.

Smysly. Obecná fyziologie smyslů. Fyziologická optika oka. Zpracování zrakové informace. Sluch. Vestibulární systém. Chemoreceptory chuti a čichu. Somatosenzorický systém. Bolest.

Centrální nervový systém. Nervový systém. Vnitřní prostředí CNS. Elektrická aktivita mozku; EEG. Biologické rytmy. Funkční stavy CNS. Poznávací procesy. Řeč a funkční asymetrie mozkových hemisfér. Emoční a motivační procesy. Fyziologie chování - učení a paměť. Funkce hypotalamu. Motoneurony. Motorické funkce páteřní míchy. Motorické funkce mozkového kmene. Fyziologie mozečku. Fyziologie bazálních ganglií. Volní motorika. Autonomní nervový systém. Sympatikus. Parasympatikus.

Anotace

Fyziologie se zabývá studiem funkcí normálního zdravého lidského organizmu od molekulární úrovně až po

úroveň orgánů a systémů v rámci stávajícího vědeckého poznání. V prvním semestru výuky je probírána obecná fyziologie včetně mechanismů buněčných regulací a vzrušivých tkání, základy imunologie, hematologie, fyziologie dýchání a kardiovaskulárního systému. Jsou analyzovány zákonitosti příčinných vztahů a řízení, je zdůrazněna vzájemná interakce jednotlivých systémů. V praktických cvičeních jsou ověřovány nejdůležitější mechanismy a principy uvedených funkcí. Ve druhém semestru jsou probírány regulace kardiovaskulárního systému, endokrinologie, metabolismus, fyziologie zažívacího traktu, ledvin, centrální nervové soustavy a smyslů. Ve zvýšené míře je kladen důraz na způsobilost deduktivně a samostatně pracovat. Cílem je jednak porozumět normálně fungujícímu lidskému organizmu, jednak poukázat na klíčové děje, které se mohou stát zdrojem patologických procesů. Je budováno vědecké myšlení a základy klinického uvažování. Trvale je zdůrazňován přístup integrace dílčích (buněčných, tkáňových, orgánových) funkcí do vyššího celku - zdravého lidského organizmu.