Sylabus
Definice a charakteristika discipliny
Vývoj chemických léčiv
Názvosloví léčiv
Zdroje nových chemických léčiv
Strukturální faktory, jejich vliv a význam na procesy, které následují po podání léčiv do organismu
Modifikace struktury
Fyzikálně-chemické vlastnosti a jejich význam pro účinek léčiv
Chemoterapeutika centrální nervové soustavy
Celková anestetika
Sedativa a hypnotika
Antikonvulziva
Psychofarmaka
Analgetika ? anodyna
Analgetika ? antipyretika
Antitusika
Antiparkinsonika
Chemoterapeutika periferní nervové soustavy
Nesteroidní antiflogistika
Místní anestetika
Myorelaxancia
Chemoterapeutika vegetativní nervové soustavy
Adrenergika
Antiadrenergika
Antiarytmika
Cholinomimetika
Cholinomimetika a muskulotropní spasmolytika
Histamin a jeho antagonisté
Chemoterapeutika oběhové a krevní soustavy
Antitrombotika
Hypolipidemika
Kardiotonické glykosidy
Antihypertenziva
Vazodilatancia
Krevní náhrady
Chemoterapeutika trávicí a vylučovací soustavy
Acida a antacida
Adsorbencia
Peronální antidiabetika
Laxativa
Diuretika
Biokatalyzátory
Vitaminy
Hormony
Enzymy
Protiinfekční a protiinvazní chemoterapeutika
Desinficiencia a antiseptika
Antimykotika
Antiprotozoika
Antibakteriální chemoterapeutika
Antivirotika
Chemoterapeutika nádorových nemocí
Anthelmintika
Sladidla
Praktická cvi čení jsou zaměřena na studium vztahů mezi fyzikálně-chemickými vlastnostmi a biologickou aktivitou (rozpustnost ve vodě, rozpustnost v lipidech, acidobazické vlastnosti, adsorpce apod.), dále na studium prostorového uspořádání molekul léčiv ve vztahu k biologické aktivitě (stavba prostorových modelů, včetně využití prostorového modelování na PC) a na syntézy některých vybraných léčiv. Součástí praktické výuky je i práce s chemickou literaturou a chemickými databázemi (získávání a zpracování základních farmaceuticko-chemických informací).
Anotace
Předmět úzce navazuje na přípravné disciplíny přírodovědného a medicínského charakteru. Poskytuje ucelený obraz o léčivech a pomocných látkách chemického charakteru, nezbytný pro zvládnutí dalších navazujících disciplin, zejména kontroly léčiv a farmakologie.
Z tohoto pohledu lze farmaceutickou chemii chápat jako z části interdisciplinární předmět s určitou spojovací funkcí mezi chemickými, biologickými a specificky farmaceutickými subdisciplínami. Materie farmaceutické chemie zahrnuje teorii a systematickou část.
V teoretické části je vedle historických aspektů vývoje léčiv, zdrojů jejich získávání, pozornost věnována i otázkám názvosloví. Širší pozornost je pak věnována významu a vlivu chemické struktury, včetně jejich modifikací, na farmakokinetické i farmakodynamické procesy, které probíhají při podání léčiva do organismu. Sleduje se i příčinná souvislost mezi chemickou strukturou a stálostí léčiv, jakož i předpoklady k možným interakcím (chemické inkompatibility).
Systematická část třídí léčiva primárně podle jejich funkčního hlediska a druhu jejich použití, třídící měřítko chemické zůstává až na druhém místě. Je tak dána možnost porovnání léčiv, která jsou si blízká svým klinickým využitím, ačkoliv mechanismem účinku a chemickým charakterem jsou si odlišná.
Zvolený způsob klasifikace dokládá nejen logickou spojitost mezi farmaceutickou chemií a farmakologií, ale je významný i z hlediska praxe, neboť koresponduje s dnes běžně používaným rozdělením léčiv v rámci jejich anatomicko-terapeuticko-chemické klasifikace (ATC). Specifickou oblastí farmaceutické chemie je pak studium vztahů mezi chemickou strukturou a biologickými vlastnostmi chemicky definovaných látek a využití těchto poznatků pro navrhování a vývoj nových účinnějších a bezpečnějších látek.