Sylabus
Předmětem výkladu jsou zejména tato témata:
Pracovní právo:
Předmět pracovního práva, jeho prameny a postavení v systému práva, včetně historických konsekvencí a úpravy
Ústavněprávní základy a lidskoprávní aspekty pracovního práva
Základní zásady a principy pracovního práv a jeho koncepce
Evropské a mezinárodní prameny a jiné zdroje pracovního práva
Pracovněprávní vztahy a právní vztahy účasti na práci
Pracovněprávní skutečnosti
Vznik, změna a skončení pracovního poměru
Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů
Pracovní doba, doby odpočinku a dovolená, včetně evropské legislativy a jejího promítnutí do právních úprav členských států
Odměňování v pracovněprávních vztazích
Překážky v práci
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, včetně historických konsekvencí a evropské a mezinárodní úpravy
Právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr
Odpovědnost v pracovním právu
Ochrana osobních údajů v pracovněprávních vztazích
Rovné zacházení a zákaz diskriminace
Kolektivní pracovněprávní vztahy, včetně koncepce kolektivního vyjednávání a postavení zástupců zaměstnanců
Právo na stávku a výluku
Nadnárodní informace a projednání
Agenturní zaměstnávání
Vysílání zaměstnanců a zaměstnávání zahraničních pracovníků
Zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců (mladiství, ženy, osoby zdravotně postižené)
Flexibilní formy zaměstnávání
Výkon závislé práce ve služebních vztazích
Kontrolní činnost
Právo sociálního zabezpečení:
Úloha, základní zásady, vývoj a systém práva sociálního zabezpečení
Prameny a zdroje práva sociálního zabezpečení
Ústavněprávní aspekty ochrany sociálních práv vč. judikatury Ústavního soudu České republiky
Ochrana sociálních práv v právu EU
Právní skutečnosti a právní vztahy v sociálním zabezpečení
Organizace a financování sociálního zabezpečení
Modelové systémy sociálního zabezpečení v zahraničním srovnání
Veřejné zdravotní pojištění
Zdravotní služby a práva pacientů
Nemocenské pojištění
Důchodové systémy, důchodová reforma
Státní sociální podpora
Dávky pěstounské péče
Sociální pomoc, pomoc v hmotné nouzi
Sociální služby, dávky pro osoby se zdravotním postižením
Politika zaměstnanosti, služby zaměstnanosti
Dávky v nezaměstnanosti
Postavení OSVČ v právu sociálního zabezpečení
Odpovědnost, organizace a řízení v právu sociálního zabezpečení
Koordinace sociálního zabezpečení v Evropské unii
Předmět bude ukončen kolokviem.Podmínkou účasti na kolokviu je:a) účast na obou přednáškách; jedná se o požadavek aktivní účasti předpokládající interakci studenta s přednášejícím ab) zpracování dvou „rešerší“ následujících nálezů Ústavního soudu:- nálezu Pl. ÚS 83/06 ze dne 12.3.2008 publikovaném pod č. 116/2008 Sb. – student zhodnotí význam a dopady tohoto nálezu do oblasti individuálního i kolektivního pracovního práva- nálezu Pl. ÚS 36/11 ze dne 20.6.2013 publikovaném pod č. 238/2018 Sb. – student zhodnotí význam a dopady tohoto nálezu do oblasti veřejného zdravotního pojištění a poskytování zdravotnických služebObě rešerše musí být v minimálním rozsahu 8 normostran. Obě rešerše musí být zaslány přednášejícím, prof. Pichrtovi a prof. Koldinské na jejich fakultní emaily nejpozději do 24:00 hod. dne 17.6.2022.Na toto kolokvium není nezbytné připravovat prezentace (PPP) – bude na něm vedena rozprava nad Vašimi rešeršemi a k odpřednášeným tématům.A) Druhým předmětem zajišťovaným katedrou je doktorandský seminář. Doktorandský seminář bude probíhat v pátek 7.10.2022 od 9:00 hod. – příslušná učebna na fakultě, kde seminář proběhne Vám bude dodatečně určena na začátku zimního semestru ak. roku 2022/23. Pokud jde o obsah doktorandského semináře, odkazuji na informace uvedené k doktorskému studijnímu programu na webu fakulty; ve zkratce uvádím, že každý ze studentů je na doktorandském semináři povinen prezentovat text rozpracovaného projektu disertační práce v rozsahu cca 15 normostran (ten zašle prof. Pichrtovi a prof. Koldinské na jejich fakultní emaily nejpozději do 24:00 hod. dne 30.9.2022) před auditoriem složeným z ostatních doktorandů a zainteresovaných členů katedry (školitelů) – doprovodné prezentace ve formátu PPP jsou vítány. I tento předmět bude
Anotace
V rámci studia předmětu Teoretická a metodologická specifika vědy pracovního práva a práva sociálního zabezpečení studenti výukou v rámci společných přednášek, individuálními konzultacemi se školitelem, samostatným studiem pod vedením školitele a v rámci katedrou organizovaných akcí (výjezdní semináře atp.) rozvinou základní znalosti nabyté v magisterském studiu, příp. znalosti získané v rámci následné aplikační praxe a získají hluboký teoretický rozhled v oboru pracovního práva a práva sociálního zabezpečení. V rámci doktorského studijního programu si studenti osvojují ve vzájemné provázanosti typické pro oblast sociálních práv obor, který je v magisterském studijním programu vyučován ve dvou dílčích předmětech. Studenti jsou tak vedeni k hlubšímu teoretickému osvojení soukromoprávních i veřejnoprávních konsekvencí uplatňování sociálních práv. Průnik pracovního práva a práva sociálního zabezpečení je zasazen do historických souvislostí, evropského kontextu, mezinárodního srovnání a širších společenskovědních souvislostí. Předmět je s ohledem na tuto charakteristiku jedinečný v rámci příslušného studijního programu a odlišuje ho od magisterského studijního programu a ostatních doktorských studijních programů.
Obor pracovního práva lze spolu s oborem práva sociálního zabezpečení podřadit pod širší pojem, jímž je tzv. sociální právo.
Pracovní právo lze dělit z různých hledisek. Již tradiční je dělení na tzv. individuální pracovní právo (soubor právních norem upravujících vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem při výkonu závislé práce) a kolektivní pracovní právo (soubor právních norem upravujících vztahy mezi zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelem, resp. zástupci zaměstnavatelů).
Historicky první a současně nejdůležitější oblastí, která tvoří pracovní právo, je individuální pracovní právo. Individuální pracovní právo bývá zpravidla chápáno jako soubor právních vztahů, v nichž pracovní sílu fyzické osoby (zaměstnance) užívá za odměnu jiný subjekt - zaměstnavatel, kterým je právnická nebo fyzická osoba. Jedná se tedy o vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Těžiště úpravy individuálního práva je obsaženo v zákoníku práce.
Druhou oblastí pracovního práva (která se v řadě případů prolíná s individuálním pracovním právem a doplňuje ho) je kolektivní pracovní právo. Kolektivní pracovněprávní vztahy zahrnují právní vztahy mezi subjekty, které zastupují kolektivy zaměstnanců (v ČR jsou jimi především odborové organizace) a zaměstnavateli, resp. jejich sdruženími. Součástí kolektivního pracovního práva je však též soubor norem, které jsou výsledkem smluvněprávních jednání uvedených subjektů kolektivních právních vztahů (především normativní části kolektivních smluv). Kolektivní pracovněprávní vztahy jsou právně upraveny jednak přímo v zákoníku práce, který upravuje především jejich hmotněprávní stránku a jednak v zákoně o kolektivním vyjednávání, který upravuje především procesněprávní stránku těchto vztahů a současně stanoví subsidiární použití zákoníku práce.
Na pomezí pracovního práva a práva sociálního zabezpečení stojí právní úprava zaměstnanosti, jíž rozumíme soubor právních norem regulující vztahy, které vznikají při realizaci práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací a souvisejícím hmotném zabezpečení podle čl. 26 LZPS. Právní úprava zaměstnanosti, je charakteristická, oproti právní úpravě shora zmíněných oblastí, primárně veřejnoprávní metodou úpravy, s tím že i právní vztahy, které reguluje, mají převážně veřejnoprávní charakter. Lze ji tudíž v rámci pojmu sociálního práva vnímat co do podstaty spíše blíže právu sociálního zabezpečení.
Právo sociálního zabezpečení tvoří soubor právních norem upravujících hmotné zabezpečení a služby, které stát (případně obec, kraj) zajišťuje, nebo reguluje ve vztahu k osobám, které v důsledku sociální události nemohou být výdělečně činné nebo jejichž příjem nestačí na pokrytí zvýšených výdajů se sociální událostí spojených.
Účelem práva sociálního zabezpečení je poskytování sociální ochrany zahrnující všechna opatření, která mají zabraňovat vzniku nepříznivých sociálních situací nebo alespoň zmírňovat jejich dopad na občany a jejich rodiny.
Systém práva sociálního zabezpečení se člení do tří subsystémů, a to na:
• sociální pojištění (zahrnující zdravotní, nemocenské a důchodové pojištění)
• sociální zaopatření (představované především státní sociální podporou, taktéž i materií podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, či nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti)
• sociální pomoc (zahrnující pomoc v hmotné nouzi, dávky pro osoby se zdravotním postižením a sociální služby)
Vedle toho lze pod obor práva sociálního zabezpečení řadit i právní regulaci pěstounské péče a státní politiky zaměstnanosti, viz výše. V rámci předmětu je pozornost věnována nikoli jen historickému kontextu, teoretickým východiskům, stávajícímu uspořádání a obsahu právní úpravy, neboť důraz je kladen i na studium a analýzu důsledků a jevů, které přináší vývoj společenských vztahů (např. „průmysl 4.0“), změna některých výchozích paradigmat (např. způsobů výkonu závislé práce), jakož i transformace či eroze některých tradičních společenských institucí a jejich reflexe v rámci oboru studia, resp. právních vztahů upravených pracovněprávními předpisy a právními předpisy sociálního zabezpečení. Studenti jsou v rámci studia vedeni k formulaci vlastních úvah stran řešení nastalých situací a jevů, včetně konstruování možných úvah de lege ferenda v reakci na uvedené skutečnosti.
