Syllabus
Předmět je vyučován formou přednášek a zahrnuje tato témata:
- Environmentální politika a udržitelný rozvoj, úvod do problematiky (základní pojmy, cíle, vývoj, vědecké osobnosti stojící u zrodu environmentální politiky a jejich díla, cyklus a fáze environmentální politiky).
- Globální problémy životního prostředí v éře klimatických změn, regionální a lokální problémy.
- Využívání přírodních zdrojů a jejich dopady na životní prostředí v České republice.
- Mezinárodní vztahy v environmentální politice (vývoj přístupů mezinárodního společenství, „legendární“ průmyslové havárie s významnými dopady na životní prostředí, základní konference OSN, klíčové subjekty a aktéři environmentální politiky, včetně nositel ů Nobelových cen, zásady environmentální politiky).
- Strategie environmentální politiky v EU (akční programy, Strategie European Green Deal, primární a sekundární prameny, vztah k jiným společným politikám).
- Environmentální politika ČR, prameny, zásady a prostředky.
- Aktéři environmentální politiky (státní a nestátní aktéři, role politických stran, role obcí).
- Mezinárodní obchod a ochrana životního prostředí (ekonomické aspekty environmentální politiky, role WTO).
- Ochrana životního prostředí a lidská práva (individuální lidská práva, kolektivní lidská práva).
- Dopady ruské agrese na životní prostředí Ukrajiny a rizika pro životní prostředí okolních států
- Environmentální migrace.
- Udržitelný cestovní ruch, sport, turistika (problémy vně a uvnitř zvláště chráněných území).
Annotation
Předmět je určen především studentům nižších ročníků studia na Právnické fakultě UK, ale i všem ostatním, kteří ještě neměli zapsán a absolvován žádný z právních předmětů na Katedře práva životního prostředí. Pro tyto studenty Právnické fakulty UK má být tento předmět úvodem do problematiky ochrany životního prostředí a vhodnou přípravou pro studium zejména povinných předmětů Právo životního prostředí I a II a je rozvíjející povinně volitelné předměty, zaměřené na právo. Předmět je tedy zaměřen na získávání spíše základních věcných znalostí studenta, jen omezeně pak právních, které jsou však nezbytně nutným základem a přípravou pro studium právních předmětů na katedře, neboť v případě právních předmětů již není čas na ony věcné základy, naopak, jejich znalost se již předpokládá a má usnadnit studium právních otázek ochrany životního prostředí.
Cílem předmětu je, aby jeho absolvent získal základní přehled o věcné i právní části problematiky, dokázal analyzovat environmentální problémy a pracovat se souvisejícími strategickými dokumenty environmentální politiky v rámci jednotlivých částí materie předmětu (jak na úrovni mezinárodní, evropské, tak české) a na základě získaných znalostí být připraven je aplikovat v praxi.
Zaměřením se jedná o znalostní předmět s multioborovým přesahem, který obsahuje nutná základní východiska věcného rázu a kombinuje je s přístupem právním, zejména v oblasti veřejnoprávní regulace. Přestože pro úspěšné absolvování předmětu není znalost právních předpisů nutná, a tento předmět by naopak měl studenty seznámit spíše s věcnými základy problematiky ochrany životního prostředí a teprve na něj by mělo navazovat studium právních předmětů, základní orientace alespoň v některých pramenech práva, je vhodná. Vzhledem k rychlému vývoji zejména v oblasti adaptací na klimatické změny je vysoce doporučeno, aby studenti zvládali práci s cizojazyčnými zdroji, nejčastěji v anglickém, francouzském či německém jazyce.
Předmět v úvodu seznámí studenty s aktuálními problémy životního prostředí, především s adaptací na klimatické změny, poškozováním ozónové vrstvy Země, ohrožením biologické rozmanitosti, chemizací prostředí, znečištěním vod, ztrátou pitné vody, environmentálními riziky a zdroji ohrožení, jakými jsou odpady, hluk, atd. Všechny uvedené problémy jsou uváděny do souvislosti s jejich globálními, regionálními a lokálními příčinami a důsledky, zejména s průmyslovým růstem, s růstem spotřeby a s růstem populace. Tyto věcné souvislosti jsou základem pro výklad vzniku specializovaného druhu politiky, kterým je environmentální politika.
Vzhledem ke globální a přeshraniční povaze většiny ekologických problémů má zvláštní místo ve výkladu role OSN a mezinárodní vztahy na přelomu 20. a 21. století. Stěžejní jsou celosvětové konference o životním prostředí a udržitelném rozvoji, pořádané periodicky OSN v letech 1972 až 2012. Klíčový význam má role Evropské unie, která pravidelně k environmentální politice přijímá akční programy, aktuálně platný 8. Akční program pro životní prostředí, a především strategie Evropské komise European Green Deal 2019-2024 a na ni navazující jiné koncepční dokumenty.
Ekologické problémy a jejich environmentální souvislosti přisuzují nové role tradičním aktérům politiky počínaje státem a orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní, přes politické strany a hnutí, až po nevládní aktéry, zejména spolky na ochranu životního prostředí, průmyslové podniky, podnikatele, vlastníky pozemků, finanční instituce, až po jednotlivce jako např. vědci, novináři či spotřebitelé. Environmentální politika je založena na řadě nástrojů a metod, jako jsou právní a ekonomické nástroje, nástroje organizační, výchova a vzdělávání aj.
Speciálně je v předmětu soustředěna pozornost na aktuální témata a specifické otázky, jako jsou dopady ruské agrese na životní prostředí Ukrajiny a rizika pro životní prostředí okolních států, problematika ochrany lidských práv, environmentální migrace, obchodu ve vztahu k životnímu prostředí, využívání přírodních zdrojů, či udržitelný cestovní ruch, sport, turistika a její dopady zejména na zvláště chráněná území.