Syllabus
V předmětu Čtení klasiků politického myšlení: J.-J. Rousseau budou probírány následující okruhy témat:
- Přirozený stav, srovnání se staršími autory (T. Hobbes, J. Locke, H. Grotius, Montesquieu)
- Odlišení člověka přírodního/přirozeného a člověka společenského/občanského; charakteristika divocha: soucit, láska k sobě samému (amour de soi), schopnost se zdokonalovat (perfectibilité)
- Vznik vlastnictví a občanské společnosti, sebeláska (amour propre); příčiny vyjití z přirozeného stav, (ne)možnost návratu
- Politické řešení problému lidské existence: smlouva
- Koncept obecné vůle a jeho kritika; pojem zákona
- Svoboda skrze svázanost zákony, rovnost jako podmínka svobody, argumenty proti otroctví
- Minulé vzory svobodných zřízení (antické obce: Sparta, Řím) a soudobá možnost realizace politického projektu (Korsika, Polsko)
Citace
„Cítím, že nepřísluší otrokům, aby rozvažovali o svobodě.“ Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi
„Divoch žije v sobě samém, zatímco člověk ve společnosti je vždy vně sám sebe, umí žít pouze v mínění druhých a jen z jejich úsudku získává, abychom tak řekli, pocit vlastní existence.“ Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi
„Aby tedy společenský pakt nebyl prázdnou formulí, mlčky obsahuje tento závazek, který jako jediný může poskytnout druhým sílu, totiž že kdokoli odmítne být poslušen obecné vůli, ten k tomu bude celým tělesem donucen.“ O smlouvě společenské, I, 7.
„K tomu, co předchází, můžeme připojit k zisku v občanském stavu morální svobodu, která jako jediná činí člověka skutečně pánem sebe sama. Neboť pouhý impuls chtíče je otroctvím a poslušnost zákonu, který jsme si předepsali, je svobodou.“ O smlouvě společenské, I, 8.
Annotation
Náplní obecného povinně volitelného předmětu Čtení klasiků politického myšlení: J.-J. Rousseau je četba Rousseauovy Rozpravy o původu a základech nerovnosti mezi lidmi (dále druhá Rozprava) a vybraných kapitol Společenské smlouvy. Hlavním tématem semináře bude pojem svobody, který budeme zkoumat z hlediska teorií republikanismu, jak je charakterizuje soudobá politická filosofie (Q. Skinner, J. G. A. Pocock, P. Pettit, J.-F. Spitz). Rousseauovo politické myšlení budeme konfrontovat s myšlením starších politických myslitelů, kteří Rousseaua ovlivnili: T. Hobbes, J. Locke, Montesquieu.
Jean-Jacques Rousseau (1712-1778) do jisté míry symbolizuje odpor proti osvícenství, pokud toto hnutí omezíme na optimistické přesvědčení o pokroku lidského ducha, víru v lidský rozum a jeho schopnost překonat předsudky. Rousseau se proti optimismu intelektuálů své doby vymezuje již ve své první Rozpravě (Rozprava o umění a řemeslech, 1749), kde záporně odpovídá na otázku dijonské akademie, zda obnovení věd a řemesel přispělo k očistě mravů. Tato Rozprava zajistila Rousseauovi kromě první ceny i slávu a obdiv vzdělaných kruhů. V druhé Rozpravě mu tak již nešlo ani tolik o soutěž samotnou, jako o možnost rozvinout své myšlenky a systematicky popsat vlastní představu ohledně příčin nerovných vztahů lidí ve společnosti. Rousseau sám vehementně hájil jednotu svého díla a druhá Rozprava tvoří se Společenskou smlouvou určitý celek, jak uvidíme během četby těchto spisů. V Rozpravě Rousseau odkrývá nesvobodu a nerovnost společenského uspořádání a hledá jejich příčiny, ve Společenské smlouvě nabízí řešení spravedlivého společenského uspořádání zachovávajícího svobodu svých členů skrze ustavení obecné vůle.
Struktura semináře: četba primárních textů. Na začátku každého semináře proběhne shrnutí předchozí hodiny formou protokolu (vždy jeden student). Kredity budou uděleny za aktivní účast na semináři (během semestru budou studenti dodávat kratší práce na vybraná témata – úvahy či shrnutí, celkem 4-5 textů) a za vypracování komentáře z nabídnuté kapitoly z knih probíraného autora (na výběr bude mezi pasáží z první Rozpravy a kapitolou ze Společenské smlouvy). Podmínkou účasti na semináři je pasivní znalost angličtiny.
K detailnějšímu vymezení vztahu obsahu předmětu k právu a politologii vizte Sylabus.
Vyučující předmětu je PhDr. Hana Fořtová, Ph.D.
Pro zapsání předmětu není stanovena podmíněnost jeho zápisu absolvováním jiného předmětu.
Absolvovaný předmět není možné opakovaně zapsat.