Mezinárodní právo soukromé a právo mezinárodního obchodu I

Sylabus

Mezinárodní právo soukromé, pojem, předmět, prameny, unifikace

Kolizní normy, jejich třídění, hraniční určovatelé

Kvalifikační problém, aplikace zahraničního práva, zpětný a další odkaz

Aplikace  zahraničního práva

Přímé normy, vztah metody přímé a kolizní, imperativní předpisy

Úvod do mezinárodního civilního procesního práva

Právní postavení cizinců v soukromoprávních poměrech  

Subjekty MPS, právní jednání, zastoupení, promlčení

Kolizní úprava závazkového práva

Kolizní úprava věcných práv

Kolizní úprava rodinného práva

Kolizní úprava dědického práva  

Anotace

Mezinárodní právo soukromé je odvětví právního řádu, které obsahuje právní normy, jež výlučně upravují soukromoprávní vztahy (tzn. vztahy občanského, obchodního, rodinného a pracovního práva), ve kterých se vyskytuje tzv. mezinárodní (popř. zahraniční nebo cizí) prvek, přičemž zahrnuje i normy procesní, které upravují postup soudů a jiných orgánů a účastníků v řízení o občanskoprávních věcech, v němž je mezinárodní prvek. Jde tedy o právní poměry, které mají vztah k více než jednomu právnímu řádu.

Mezinárodní prvek se v soukromoprávním vztahu může projevit u subjektu tohoto vztahu, u skutečnosti právně významné pro vznik a existenci právního vztahu nebo u předmětu právního vztahu. Vztah k zahraničí musí být vždy dostatečně významný.

Mezinárodní prvek v řízení o občanskoprávních věcech může spočívat v tom, že účastníkem řízení je cizí státní příslušník nebo určitý procesní úkon je třeba provést v zahraničí.

V těchto případech vzniká otázka, kterého práva se má pro konkrétní úpravu právního vztahu z dotčených dvou nebo více právních řádů použít. V současné době převládají dva základní způsoby úpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem : kolizní a přímý způsob úpravy.

Při kolizním způsobu úpravy se pro určení rozhodného práva používají zvlášní normy, jež se obvykle nazývají normy kolizní. Kolizní normy však samy neobsahují hmotněprávní úpravu práv a povinností účastníků soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem, ale za pomoci určitých skutečností, které se označují jako hraniční určovatelé, vybírají právní řád určitého státu (jeho právní předpisy), kterým se pak upravují práva a povinnosti účastníků.

Při přímém hmotněprávním způsobu úpravy se používají přímé normy, které obsahují bezprostřední úpravu práv a povinností účastníků soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem a bezprostředně se na tyto vztahy aplikují (tzn. nepotřebují ke svému použití odkaz kolizní normy). Přímé normy jsou obsaženy především v mnohostranných mezinárodních smlouvách, jimiž dochází k částečné unifikaci hmotněprávních norem pro určité druhy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem.

Do mezinárodního práva soukromého patří také vnitrostátní normy, jež jsou určeny výlučně pro úpravu poměrů s mezinárodním prvkem a které jsou označovány jako věcné normy mezinárodního práva soukromého. K jejich aplikaci však nedochází bezprostředně jako u přímých norem právního řádu, jehož jsou součástí, ale až na základě jejich výběru kolizní normou.

Normy procesní, které upravují postup soudů a jiných orgánů a účastníků v řízení o občanskoprávních věcech, v němž je mezinárodní prvek, jsou nazývány mezinárodním právem procesním a také se zařazují do mezinárodního práva soukromého.