Syllabus
Program přednášek:
Právní filozofie (letní semestr, pondělí 8,00–10,00, místnost 101) 1.
Metodologické přístupy ve vývoji právního myšlení (Gerloch) 25. 2. 2.
Vývoj přirozenoprávní teorie a právního pozitivismu I. (Wintr) 2. 3. 3.
Vývoj přirozenoprávní teorie a právního pozitivismu II. (Wintr) 9. 3. 4.
Nové směry v právním myšlení na přelomu 19. a 20. století (normativismus, sociologickoprávní směry) a jejich vývoj (Maršálek) 16. 3. 5.
Právní realismus a kritická studia právní (Kühn) 23. 3. 6.
Ekonomická analýza práva (Kühn) 30. 3. 7.
Analytická filozofie a její implikace v právu (Žák Krzyžanková) 6. 4. 8.
Diskursivní teorie právní argumentace (Kühn) 20. 4. 9.
Německý poválečný nonpozitivismus a princip proporcionality (Ondřejek) 27. 4. 10.
Vývoj moderního českého právního myšlení (Maršálek) 4. 5. 11.
Právo, zákon a spravedlnost – ústřední téma právní filozofie (Gerloch) 11. 5.
Podrobnější obsah jednotlivých přednášek: 1. Metodologické přístupy ve vývoji právního myšlení 1. Právní filozofie jako střet jusnaturalizmu a juspozitivismu? 2. Historický, sociologický, psychologický aj. přístup k právu – hereze v právním myšlení? 3. Čistá právní v ěda nebo synkreze přístupů k právu? 2. a 3. Vývoj přirozenoprávní teorie a právního pozitivismu
Podstata přirozenoprávní teorie – dvojí právo; co je přirozené právo? Odlišení přirozeného práva a morálky
Podstata právního pozitivismu – vazba na stát a oddělení práva a morálky
Přirozenoprávní kodifikace a listiny práv a pozitivistická exegeze přirozenoprávních kodifikací (Code civil, ABGB)
Německá historickoprávní škola a pojmová jurisprudence
Bentham a Austin aneb začátky britské analytické jurisprudence
Hartův Pojem práva jako hlavní dílo analytické jurisprudence 20. století (Hartova kritika Austina, právo jako jednota primárních a sekundárních pravidel)
Fullerova Morálka práva, polemika s právním pozitivismem
Dworkinova kritika Harta, Dworkinova díla Když se práva berou vážně a Říše práva
Přirozený zákon a přirozená práva Johna Finnise jako reakce na polemiky s právním pozitivismem 4. Nové směry v právním myšlení na přelomu 19. a 20. století (normativismus, sociologickoprávní směry) a jejich vývoj
Normativní právní teorie
Ideové zdroje a orientace normativismu (gnozeologické a metodologické nauky normativistů)
Vídeňská a brněnská škola normativismu (koncepce právní normy, výstavba právního řádu, mezinárodní právo, tvorba, interpretace a aplikace práva v pojetí normativismu)
Kritici a epigoni normativismu
Sociologickoprávní směry
Sociologický přístup k právu
Vývoj sociologie práva
- období protosociologie práva (Montesquieu, Savigny, Jhering)
- zakladatelské období (Marx, Durkheim, Weber, Ehrlich)
- období současné sociologie práva: tradiční paradigma versus inovace a odklony (od sociologické jurisprudence k postmodernismu) 5. Právní realismus a kritická studia právní
Konec 19. století a utváření teorií kritizujících tehdy vládnoucí pozitivismus a dogmatismus
Kritické směry v Evropě a jejich vliv na americký právní realismus
O. W. Holmes a zdroje amerického právního realismu (ústavní formalismus, kasuistický pozitivismus)
J. Frank, K. Llewellyn a vrchol amerického právního realismu
Skandinávský realismus
Kritická studia právní jako levicová kritika vládnoucí právní teorie v USA 6. Ekonomická analýza práva
Ekonomická analýza jako v současnosti nejvlivnější alternativní teorie práva
Zrod ekonomické analýzy v polovině 20. století
Ronald Coase a Coaseho teorém
Teorie transakčních nákladů a jejich význam pro právo
Současná ekonomická analýza práva: R. Posner a G. Becker
Ekonomická analýza práva v Evropě
Praktický význam ekonomické analýzy v právním myšlení 7. Analytická filosofie a její implikace v právu
Obrat k jazyku (příčiny a důsledky) – G. Frege, L. Wittgenstein, B. Russell
Horse-shoe analysis aneb k využití logiky v právu (limity, výzvy)
Soft-shoe analysis aneb k pochopení podstaty jazyka (H. L. A. Hart a způsoby řešení mnohoznačnosti, J. L. Austin a řečové akty, canberrští plánovači)
Výhledy: druhý obrat k jazyku (k nadznakovému charakteru jazyka) 8. Diskursivní teorie právní argumentace
J. Habermas, K. Günther a R. Alexy: dvojí směr diskursivní teorie
Alexyho teorie právní argumentace
Autoritativní a autoritářská koncepce právní argumentace
Teorie základních práv
Vliv diskursivní teorie mimo německou právní kulturu 9. Německý poválečný nonpozitivismus a princip proporcionality
Renesance nonpozitivismu po 2. světové válce – Radbruchova formule, její aplikace a kritika
Robert Alexy jako představitel nonpozitivismu – nárok na správnost, Pojem a platnost práva, teorie justifikace základních práv
Alexyho Teorie základních práv, vážící formule a její kritika
Princip proporcionality v teorii a praxi 10. Vývoj moderního českého právního myšlení
Od vzniku moderního českého právního myšlení do nástupu totalit 20. století
České právní myšlení pod vlivem komunistické moci a ideologie
Vývoj českého právního myšlení po r. 1989 11. Právo, zákon a spravedlnost – ústřední téma právní filosofie
Právo a hodnota spravedlnosti (formální - právní jistota, materiální-substanciální spravedlnost). Spravedlivý proces. Zákon, zákonnost a zákonná spravedlnost.
Aristotelovský dvojí výměr spravedlnosti vyrovnávací (diortotická, korektivní) rozdělovací (distributivní)
Kritéria distribuce:
· podle potřeb
· podle zásluh
· podle stavu
· podle příležitosti
· podle výkonu
· všem stejně
Spravedlnost jako pevná a trvalá vůle přiznávat každému co mu právem náleží (suum cuique tribuere)
Z recentních koncepcí spravedlnosti: Hart, Rawls, Nozick, Hayek
Vztah právní a sociální rovnosti. Jhering: Právo má zmírňovat tendenci soudobé společnosti k nerovnosti lidí.
Právo a morálka. Právo jako minimum morálky? Přednost práva před dobrem. Radbruchova formule.
Recentní právo a otázka legality a legitimity
Základní literatura:
Annotation
Tento předmět představuje historické směry právního myšlení v antice, středověku a raném novověku, klasické školy právního pozitivismu, přirozenoprávní teorie a právně sociologické směry, dále moderní směry právní realismu, diskursivní teorie, ekonomické analýzy práva a nonpozitivistické hodnotové jurisprudence. Rozebírá též základní pojmy právněfilosofického myšlení, jako spravedlnost, suverenita či juristokracie.