Sylabus
1) Úvod - historie, význam MO a současné trendy v jejich vývoji. Mezinárodní orgány. Mezinárodní organizace. Pojmy, třídění. Právo mezinárodních organizací, jeho předmět a prameny.
2) Mezinárodněprávní subjektivita MO a její projevy (pravomoc, kompetence, odpovědnost, jurisdikční a správní způsobilost,…). Právní základ MO.
3) Členství v MO. Struktura MO. Akty MO a jejich charakter a právní síla. Formování společné vůle a přijímání usnesení v rámci MO.
4) Ius legationis. Sídla MO a vztahy s hostitelskými zeměmi. Výsady a imunity. Postavení personálu MO. Funkce MO - normotvorné, kontrolní, operativní.
5) Historické a moderní formy MO. Společnost národů, její přínos a slabiny. OSN - historie, vznik, členství, Charta, její vývoj a základní poslání a principy OSN. Valné shromáždění a jeho pomocné orgány.
6) Rada bezpečnosti a bezpečnostní systém Charty OSN. Hospodářská a sociální rada OSN. Hospodářská, sociální a kulturní spolupráce a navazující struktury a jejich opora v Chartě OSN. Poručenská rada a role OSN v procesu dekolonizace. Mezinárodní soudní dvůr. Sekretariát a generální tajemník. Problematika revize Charty OSN.
7) Mezinárodní odborné organizace OSN I (v oblasti finanční - IMF,skupina WB, v oblasti dopravy a spojů - UPU,ITU,ICAO,IMO, v oblasti sociálního rozvoje - UNESCO,ILO,WHO,WIPO)
8) Mezinárodní odborné organizace OSN II (v oblasti zemědělství, průmyslu, obchodu, cestovního ruchu a životního prostředí - FAO, IFAD, UNIDO, WTO, UNWTO,WMO, v oblasti jaderné a chemické bezpečnosti - IAEA,CTBTO,OPCW). Programy, fondy a další pomocné orgány OSN působící ve specifických rozsáhlých oblastech spolupráce (UNEP,UNICEF,UNCTAD,UNDP,UNHCR,UNU, WPF,UNFPA,UNAIDS…).
9) Mezinárodní organizace v oblasti hospodářství a obchodu - OECD a WTO. Evropská scéna nejdůležitějších mezinárodních organizací: NATO. OBSE.
10) Evropská unie. Rada Evropy. (ESA,EBRD,SEI,VIF,Severská rada…).
11) Mezinárodní organizace na africkém kontinentu: Africká unie, Liga arabských států, (ECOWAS…). Asijské mezinárodní organizace: LAS, OIC, GCC, ASEAN, Euroasijský svaz. Mezinárodní organizace na americkém kontinentu: OAS, Mercosur,CARICOM, Andský pakt, NAFTA. Ostatní důležité organizace, jejichž členem je ČR.
Anotace
Povinně volitelný předmět je zaměřen na prohloubení znalostí teorie a praxe fungování mezinárodních orgánů a mezinárodních organizací. Navazuje na povinné pensum výuky o právu mezinárodních organizací v rámci obecné i zvláštní části základního kursu mezinárodního práva veřejného. Právo mezinárodních organizací je jedním ze svébytných pododvětví mezinárodního práva. Jako takové je proto také jako PVP ve specializované výuce traktováno ve dvou základních částech -v části obecné a části zvláštní. Odpovídá to i metodě postupu, nutně zvolené z hlediska šíře matérie, její uchopitelnosti a optimálně vyhovující pedagogické sdělitelnosti, od obecného ke zvláštnímu, od zobecněných tezí, modelů a zkušeností ke zdůvodněným specifickým řešením a potřebným a obhajitelným výjimkám v konkrétních historických, politických, ekonomických a ryze odborných či technických situacích a případech, pokud jde o právní či mimoprávní nástroje regulace činnosti mezinárodních organizací v nejrozmanitějších oblastech jejich působnosti.
Základní akademické znalosti studentů o definicích, klasifikaci, historii, vývoji a funkcích mezinárodních orgánů a organizací jsou v rámci obecné části dále formovány na základě praktických příkladů s cílem dosáhnout pochopení možností a limitů využití těchto orgánů a organizací a jejich mechanismů jako nástrojů mezinárodní spolupráce v kontextu jejich právního postavení, svěřených pravomocí a kompetencí, plnění očekávaných funkcí, jakož i jejich dílčí i celkové role v globálním systému mezinárodních vztahů a mezinárodní politiky.
Nezbytným předpokladem získání hlubších znalostí, vhledu a spolehlivé orientace v dané problematice je samozřejmě především též seznámení se s principy právního základu, odpovědnosti, vnitřní struktury a institucionální výstavby mezinárodních organizací, metodami formování jejich vůle, s mechanismy a procedurami jejich rozhodování, s nástroji implementace jejich rozhodnutí, s prostředky kontroly, jež mají k dispozici směrem navenek i dovnitř, s jejich normotvornou činností, jakož i s vytvářením a využíváním jejich operativních kapacit a schopností. V odpovídající míře je třeba v rámci tohoto předmětu věnovat pozornost i dalším důležitým aspektům spojeným s fungováním mezinárodních organizací jako jsou výsady a imunity, problematika personálu, sídla, udržování vztahů se státy apod.
V rámci zvláštní části vyučovaného předmětu je velký důraz kladen především na podrobnější zvládnutí problematiky Organizace spojených národů a systému OSN v širším slova smyslu, jakožto prominentního základu a hlavního centra pro utváření, posilování a posouvání všestranné mezinárodní spolupráce států v současném globálním světě směrem kupředu a pro koordinaci společné reakce na životně důležité výzvy, jimž musí čelit mezinárodní společenství jako celek. Seznámení se s jednotlivými mezinárodními odbornými organizacemi OSN v oblasti finanční, v oblasti dopravy a spojů, zemědělství, průmyslu, obchodu, cestovního ruchu, životního prostředí, jakož i sociálního rozvoje a s hlavními programy a fondy OSN slouží a je pojímáno zároveň i jako doklad podrobněji osvědčující v praxi, a to jak již dříve vyložený společný teoretický základ, tak i specifičnost utváření formy a vlastního svébytného fungování konkrétních mezinárodních organizací.
Následující a navazující blok zvláštní části je výběrem dalších mezinárodních organizací, jichž je ČR členem a které mají pro ni mimořádný bezpečnostní či strategický význam. Patří k nim zejména Organizace Severoatlantické smlouvy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropská unie, Rada Evropy a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Poslední blok výkladu zvláštní části pak tvoří výběr nejdůležitějších mezinárodních organizací působících v Africe, Asii a Americe. Jeho cílem je doplnit celkový obraz o potřebě států všech kontinentů využívat masívně mezinárodních organizací jako užitečného a v jistém smyslu dnes již pro ně i nezastupitelného nástroje vzájemné spolupráce na multilaterální mezinárodní scéně. Potřebná orientace v nejdůležitějších z nich se zde soustředí jednak na historický a politický kontext jejich vzniku a vývoje, na jejich současné fungování a význam, jakož i na jejich právní a institucionální základ, popř. zvláštnosti.
V samotném závěru je předestřen i komentovaný přehled o členství ČR v dalších mezinárodních organizacích a celkový pohled na působení v nich a na jejich využití.