Občanské právo hmotné I

Sylabus

Předmět zahrnuje tato témata: 

- Právo veřejné a soukromé. Občanské právo jako obecné právo soukromé. Zásady občanského práva 

- Normy občanského práva a jejich výklad  

- Osoby fyzické. Spotřebitel, podnikatel 

- Osoby právnické 

- Ochrana přirozených práv (ochrana osobnosti) 

- Subjektivní práva a povinnosti. Třídění, ochrana a limity 

- Čas v soukromém právu 

- Právní jednání a jeho náležitosti 

- Smlouva. Delikt. 

- Neplatnost právních jednání. Relativní neúčinnost  

- Zastoupení 

- Předmět v občanském právu. 

Anotace

Předmět tvoří z hlediska jeho obsahu celek s předměty Občanské právo hmotné II až V.

Předmět se zaměřuje na obecnou část občanského práva, která představuje úvod do studia soukromého práva. Předmětem výuky jsou obecné instituty občanského práva užívané nejen v právu soukromém, nýbrž v celém právním řádu.

Vyučovány jsou zásady soukromého práva (dobré mravy, veřejný pořádek, dobrá víra, zákaz zneužití práva, aj.), subjekty soukromého práva (osoby fyzické, osoby právnické), ochrana přirozených práv (ochrana osobnosti), právní jednání a jeho vady (smlouva, delikt), zastoupení, čas v občanském právu a instituty založené na jeho plynutí (promlčení, prekluze, vydržení).

Absolvováním předmětu (zejména přednáškové a seminární výuky) a jeho kontroly studia získá student zejména tyto znalosti a dovednosti:

- zná stručně hlavní etapy vývoje soukromého práva, zejména s ohledem na dřívější občanské zákoníky a jejich hlavní rysy

- dovede charakterizovat a utřídit hlavní zásady soukromého práva

- aplikuje relevantní právní předpis na zadaný skutkový stav (tj. posoudit, zda je na místě aplikovat občanský zákoník či autorský zákon, zákoník práce anebo zákon o obchodních korporacích);

- rozlišuje, zda se jedná o normu kogentní či dispozitivní a dovodit následky z toho vyplývající;

- dovede stanovit působnost právní normy (věcnou, osobní, prostorovou, časovou);

- zná základní metody interpretace právních norem a dovede je aplikovat na konkrétních příkladech;

- je schopen posoudit, zda určité smluvní ujednání je či není v rozporu s dobrými mravy či s veřejným pořádkem;

- rozlišuje mezi právní osobností a svéprávností, je schopen posoudit rozsah svéprávnosti subjektu podle zadaných skutkových okolností, jakož i vysvětlit vzájemné korelace mezi věkem člověka, svéprávností, deliktní způsobilostí a (ne)zletilostí;

- chápe rozdíl mezi fyzickou a právnickou osobou, dovedou definovat pojem právnické osoby, jsou schopni provést základní kategorizaci právnických osob a vymezení jejich pojmových znaků (jak obecně, tak pokud jde o jednotlivé druhy); chápe rozdíly mezi jednáním člověka a jednáním za právnickou osobu; dovede vysvětlit a aplikovat princip dvoufázovosti vzniku právnických osob, jakož i koncepci neplatnosti právnických osob;

- rozlišuje jednotlivé druhy zastoupení, je schopen identifikovat tzv. exces a sepsat jednoduchou plnou moc, rozlišuje jednotlivé druhy opatrovnictví;

- dovede definovat osobnost člověka a odlišit ji od pojmu právní osobnosti, chápe rozdíl mezi všeobecným osobnostním právem a dílčími osobnostními právy, zná jednotlivé právem chráněné hodnoty osobnosti člověka, včetně limitů ochrany, v souvislosti s ochranou osobnosti dovede vysvětlil pojem licence, zná jednotlivé prostředky (právní) ochrany osobnosti a rozlišuje mezi nimi vzhledem k povaze zásahu do chráněné hodnoty;

- dovede definovat pojem subjektivního práva a povinnosti, je schopen provést jejich kategorizaci, odlišuje mezi (subjektivním) právem a nárokem, je schopen rozpoznat v jednání subjektu (zejména smluvní strany) zneužití (subjektivního)práva při jeho výkonu, zná a odlišuje mezi jednotlivými způsoby ochrany subjektivního práva;

- dovede definovat právní jednání (včetně pojmových znaků, složek a kategorizace právního jednání) a související pojmy (zdánlivost, platnost, neplatnost, účinnost, neúčinnost, nulita, konvalidace, konverze, ratihabice atd.);

- dovede rozlišit právní jednání platné, neplatné (včetně rozdílu mezi absolutní a relativní neplatností) a zdánlivé, zná a rozlišuje mezi způsoby a formami právního jednání, je schopen provést výklad právního jednání, jakož i posoudit, zda určité právní jednání (ne)vyhovuje požadavkům zákona;

- dovede definovat pojem relativní neúčinnosti, zná koncepci institutu a jeho funkci, způsob jeho uplatnění i právní následky, které působí;

- je schopen definovat smlouvu (jako typické a nejčastější právní jednání), zná proces jejího vzniku i právní následky jejího uzavření, rozlišuje mezi obsahem smlouvy a její formou;

- dovede definovat pojem deliktu, je mu zřejmý význam vůle subjektu ve vztahu ke způsobení deliktu;

- zná pojem občanskoprávní odpovědnosti, včetně jednotlivých teoretických přístupů k jejímu vymezení, obecných předpokladů odpovědnosti, její druhy a funkci;

- rozlišuje mezi předmětem (objektivního) práva a věcí, dovede vyjmenovat znaky věci v právním slova smyslu, je schopen provést kategorizaci věcí (zejména pokud jde o rozlišení věcí nemovitých a movitých), dovede charakterizovat právní režim v případě přírodních sil, cenného papíru, lidského těla a jeho součástí, živého zvířete, podílu atd.;

- rozlišuje mezi plodem a užitkem, součástí a příslušenství věci (včetně charakteristiky superficiální zásady, je způsobilý určit, kdy je a kdy není stavba součástí pozemku), rozlišuje mezi majetkem a jměním, jakož i mezi hodnotou a cenou věci;

- chápe význam běhu času v právu, zejména rozlišuje mezi okamžikem a plynutím času zná základní pravidla počítání času a dovede je aplikovat na zadané skutkové okolnosti, rozlišuje mezi lhůtou (hmotněprávní a procesní) a dobou;

- rozlišuje mezi promlčením, prekluzí a vydržením (včetně rozdílu mezi řádným a mimořádným), podle skutkových okolností je schopen určit, kdy se právo promlčuje, prekluduje a kdy dojde k jeho vydržení;

- rozlišuje mezi právy, která se promlčují a která nikoliv, rozlišuje jednotlivé promlčecí lhůty (obecná a zvláštní) a jejich délku, včetně jejich charakteristiky jako subjektivní či objektivní, rozlišuje mezi stavením a přetržením promlčecí lhůty.