Občanské právo hmotné II

Sylabus

Předmět zahrnuje tato témata:

-        Rodinné právo (hlavní etapy vývoje, prameny, včetně systematiky II. části o. z., zásady, osobní status)

-        Manželství (pojem, uzavření, neplatnost, zdánlivost, zánik, manželské majetkové právo) a registrované partnerství

-        Příbuzenství a rodičovství (pojmy, určování a popírání mateřství a otcovství, osvojení)

-        Rodičovská odpovědnost (pojem, obsah, zásahy orgánů státu do rodičovské odpovědnosti, zájem dítěte)

-        Péče o dítě jinými osobami než rodiči (pojem, druhy, poručenství, opatrovnictví, pěstounství, svěření do péče jiné osoby, ústavní výchova)

-        Vyživovací povinnost (pojem, druhy, kriteria stanovení výše výživného obecná i zvláštní)

-        Věcná práva – úvod, veřejný seznam

-         Držba

-        Vlastnictví

-        Nabývání vlastnického práva (I. část)

-        Nabývání vlastnického práva (II. část)

-        Spoluvlastnictví. Podílové spoluvlastnictví

Anotace

Předmět tvoří z hlediska jeho obsahu celek s předměty Občanské právo hmotné I a III až V.

V předmětu tvoří těžiště výkladu problematika rodinného práva a věcných práv.

Právo rodinné představuje jedno ze zvláštních soukromých práv. Výklad rodinného práva je v systému výuky řazen v souladu se systematikou občanského zákoníku ihned za výklady obecné části soukromého práva. Obsah předmětu je tvořen jednak obecnými a teoretickými poznatky o rodinném právu (především jeho vývoj, místo v systému soukromého práva, prameny, základní zásady a klíčové pojmy jako např. osobní status, nejlepší zájem dítěte apod.), jednak problematikou jednotlivých institutů rodinného práva (manželství, registrované partnerství, příbuzenství, rodičovství, osvojení, poručenství, opatrovnictví, pěstounství, vyživovací povinnost).

Zatímco teoretické poznatky (vymezení pojmů, třídění institutů, hlavní rysy zákonné úpravy, klíčová judikatura zejm. ÚS ČR a ESLP atd.) jsou studentům předkládány především formou přednášek, na seminářích získávají studenti odpovídající dovednosti spojené s interpretací a aplikací norem rodinného práva, a to zejména formou řešení praktických případů, a to rovněž v návaznosti na rozhodnou judikaturu výše uvedených soudů (problem-based learning).

Věcná práva představují ucelený tradiční, resp. klasický soubor majetkových práv. Systematika přednášek odpovídá systematice občanského zákoníku (srov. o.z. část třetí hlava I. a II.). Obsah předmětu zahrnuje předně teoretickou výbavu věcných práv, a dále jednak zvláštní problematiku veřejných seznamů, jednak problematiku jednotlivých věcněprávních institutů. Výchozím institutem je držba (držení) jako podstata všech věcných práv, především ale základního majetkového práva, totiž práva vlastnického. Vlastnickému právu je věnována značná pozornost, nejen pokud jde o šíři, ale i pokud jde o hloubku výkladu. Po výkladech věcného práva k věci vlastní následují výklady věcných práv k věci cizí. Pozornost je věnována jak společnému teoretickému základu této skupiny majetkových práv, tak jednotlivým institutům (právo stavby, služebnosti, reálná břemena, zástavní a zadržovací právo). K problematice věcných práv je připojena problematika správy cizího majetku, jak pokud jde o její rovinu obecnou, tak pokud jde o speciální institut svěřenského fondu.

Přednášková část „věcná práva“ má za úkol seznámit studenta se zákonnou úpravou a teoretickou nadstavbou této problematiky. V seminářích je proto pozornost soustředěna na praktické problémy a praktické dovednosti v této oblasti (např. vydání věci držitelem vlastníkovi a povinnosti a práva s tím spojená, a to napříč právními instituty, v nichž se problém vyskytuje; hypoteční právo zástavní v praxi atp.).

Absolvováním předmětu (zejména přednáškové a seminární výuky) a kontroly studia tohoto předmětu studenti získají zejména tyto znalosti a dovednosti:

- student zná základní instituty práva rodinného a věcných práv

- student umí rozlišit mezi jednotlivými instituty rodinného práva a jednotlivými instituty věcných práv, takže je schopen nalézt relevantní právní ustanovení pro určitý skutkový stav

- studentovi je zřejmý význam ustanovení o postavení osob (osobním statusu) a je schopen tato ustanovení identifikovat v textu zákona

- student se orientuje v problematice veřejných seznamů

- student je schopen vyhledat v občanském zákoníku ustanovení, pro která má poměr „vlastník – poctivý držitel“ zásadní význam.