Sylabus
I. ČÁST VŠEOBECNÁ 1. Pojem a předmět filosofie práva a státu a vznik filosofického myšlení v kolébce civilisace (Orient IV. - III. tis. př. n. l.)
Terminologický základ a význam odborného názvu "filosofie práva a státu". Teoretický a praktický objekt právní a státní filosofie. Předpoklady existence filosofického myšlení v oboru práva a státu.
Filosofický výklad mythu, filosofický dualismus materialismu a idealismu - předstupně nejstaršího filosofického nazírání na stát a právo.
Charakteristika filosofie práva a státu starověku a středověku
Nástin filosofického myšlení o právu a státu starověkého Východu a klasické antické civilisace a celé civilisace středověké, od učení svatých Otců, Byzantské říše, nauk legistů a kánonistů, scholastické doktríny k staro-středověké Britannii a Bohemii, jakož i k předrenesančnímu období a reformačnímu humanismu.
II. ČÁST ZVLÁŠTNÍ
Základy filosofie práva a státu v oblasti Mesopotamie (IV.tis. př. n. l.- 6. st. př. n. l.) a ve starověkém Egyptě, Indii a Číně (IV. tis. př. n. l. - 7. st. n. l.)
Filosofické aspekty státnosti a právního řádu států v severní Mesopotamii - říše Akkadská (druhá polovina III. tis. př. n. l. - konec III. tis. př. n. l.) a říše Assyrská (konec III. tis. př. n. l. - 7. st. př. n. l.) a v jižní Mesopotamii - veleříše Sumerská (konec IV. tis. př. n.l. - II. tis. př. n.l.) a říše Babylonská (II. tis. př. n.l. - 7. st. př. n.l.). Právní mudrosloví semitských a arijských národů Mesopotamie.
První mírová mezistátní smlouva v dějinách lidstva - r. 2600 př. n. l., nejstarší arbitráž v právní historii - r. 2500 př. n. l., nejstarší právní předpisy v dějinách civilisace - r. 2050 př. n. l., zákoník krále Chammurabiho - 17 st. př. n. l.
Stopy státoprávní a právní filosofie v říši Egyptské (IV. tis. př. n. l. - 6. st. př. n. l.), v říši Indické (III. tis. př. n. l. - 2. st. př. n. l.) a v knížectví, resp. císařství Čínském (II. tis. př. n. l. - 7. st. n. l.). Staroegyptské, staroindické a staročínské právní mudrosloví.
Oddělení soudnictví od správy a obligatorní posmrtný soud všech příslušníků Egyptské říše. Filosofická podstata Ptahhotepovy nauky a staroegyptského trestního zákoníku. Koexistence egyptského a řeckého práva v Egyptské říši. Filosofická podstata kastovnictví a odstupňování trestů podle společenského postavení zločince. Brahmanský a buddhistický stát a zákon Manuův (kodex civilního a náboženského práva z 9. st. př. n. l.) v Indické říši. Principy staročínského zvykového práva. Zásada taoismu: vládnoucí nemají tvořit právo. Filosofická škola právníků - legistů (fa-ťia) a první zákoník (4. st. př. n. l.). Jednotný právní systém a oddělení práva od morálky. Zásady legistů: právní instituce jsou nadřazeny panovníkovi, zákony jsou protikladem obyčejového práva a funkcí právní normy je sankce. Odstranění legistů ideologií konfucianismu a jejich traktát o vládě. Tchangský zákoník (r. 653 n. l.). Krutost staročínského trestního práva a jeho zvláštnosti.
Základy filosofie práva a státu starověké Palestiny a Persie (11. st. př. n. l. - 4. st. př. n. l.)
Stopy státoprávní a právní filosofie v Judsko-israelském království (11. st. př. n. l. - 6. st. př. n. l.) a v království Perském (r. 550 př. n.l. - r. 331 př. n.l.). Starožidovské a staroperské právní mudrosloví.
Úloha proroků ve vývoji právních názorů, zvláštní postavění kněží a soudců (šoftím), význam jejich podávání kritiky a ideje mesianismu, podstata Mojžíšových zákonů, nadřazenost etiky nad právem a zvláštnosti židovského práva (výklad Talmudu, přísný princip práva odvety, rozšíření krutých trestů na členy rodiny zločince) v království Israelském a v království Judském. Význam proroka Zoroastra pro náboženské a právní myšlení. Vliv provinčního členění státu (satrapie) a moci satrapů na úpadek království Perského.
Filosofie práva a státu starověkého Řecka I. Raná Hellas (Graecia) (9. st. př. n. l. - poč. 5. st. př. n. l.)
Počátky filosofického myšlení v oblasti státu a práva v Řeckých královstvích (9. st. př. n. l. - 8. st. př. n. l.) a v aristokratické republice (7. st. př. n. l. - 5. st. př. n. l.). Starořecké právní mudrosloví předsokratického období tzv. kosmologické filosofie.
Význam kodifikace práva v Athénách, na Krétě a Milétu (7. st. př. n. l.). Lidem vynucené Drakonovy zákony (r. 624 př. n. l.) v Athénách a jejich filosofická podstata ve vztahu k obyčejovému právu. Instituce tyrannidy contra moc královská. Dosazování tyrannů z řad demagogů (6. st. př. n. l.). Desetiletá zákonodárná činnost archonta Solóna a zavedení timokracie na místo aristokracie v Athénách (6. st. př. n. l.) v souladu s idejí kompromisu iónských filosofů z Malé Asie. Demokratické koncepce opravy Solónovy ústavy - Kleisthenés, vnuk tyranna v Sikyoně a jím zavedený institut ostrakismu jako obrana proti tyrannidě (r. 506 př. n. l.). Materialistická filosofie Démokrita, obhájce řecké otrokářské demokracie, přirozený vznik společnosti a "všelidské" zásady státního zřízení (5. st. př. n. l.). Vývoj civilního soudního řízení z původně obligatorní arbitráže. Sociální koncepce demokracie v Athénách a komunistické myšlení ve státech Dórských.
Filosofie práva a státu ve starověkém Řecku II. Pozdní Hellas (Graecia) ( polovina 5. st. př. n. l. - 3. st. př. n. l.)
Vývoj filosofie práva a státu v námořním spolku městských řeckých států - symmachie (ca 250 států) pod vedením Athén (5. st. př. n. l.), v peloponnéském spolku městských řeckých států pod vedením Sparty (5. st. př. n. l.) a ve sněmu řeckých obcí pod nadvládou Makedonie (4. st. př. n.l. - 3. st. př. n.l.). Starořecké právní mudrosloví sofistického a sókratovského období tzv. anthropologické filosofie a platónského a aristotelského období, tzv. systematické filosofie.
Sofisté - relativnost práva, prvenství práva přirozeného, rovnost všech lidí, smluvní charakter státu, vlastní počátek filosofie práva, Thrasymachos: "Dává pak zákony každá vláda podle svého prospěchu, a to co jí prospívá jest pro ovládané spravedlivo…" (polovina 5. st. př. n. l. - polovina 3. st. př. n. l.). Sókratés - příznivec otrokářské aristokracie a odpůrce antické demokracie, vztah člověka k obci, společnosti, zákonům a bohům, eticky orientovaný racionální idealismus (anthropocentrická filosofie), klasifikace státních forem (5. st. př. n. l.). Platón - žák a stoupenec Sókrata, teorie poznání, uspořádání společnosti, ideální stát, eticky orientovaný objektivní idealismus systematické filosofie, klasifikace státních forem (první polovina 5. st. př. n. l. - první polovina 4. st. př. n. l.). Aristotelés - kritický žák Platóna, přirozený vznik a vývoj společnosti, státověda, nauka o přirozeném právu, teorie poznání, morálně orientovaný racionalismus systematické filosofie, klasifikace státních forem (4. st. př. n. l.).
Filosofie práva a státu starověkého Říma (regnum Romanum, civitas Romana, imperium Romanum - principatus et dominatus) (8. st. př. n. l. - 5. st. n. l.)
Počátky římského práva v Římském království (8. st. př. n. l. - 6. st. př. n. l.). Rysy právní a státní filosofie v Římské republice (konec 6. st. př. n. l. - konec 1. st. př. n. l.), v raném Římském císařství - principátu (r. 28. př. n. l. - r. 284 n. l.) a v pozdním Římském císařství - dominátu (r. 284 n. l. - r. 476 n. l.). Starořímské právní mudrosloví období stoicismu, epikureismu, skepticismu, eklektismu a novoplatonismu, tzv. hellenistické filosofie.
Filosofické otázky Zákona dvanácti desk (Lex duodecim tabularum - ½ 5. st. př. n. l.), tvorby práva praetorského (ius honorarium et ius praetorium), práva národů (ius gentium), a práva přirozeného (ius naturale). Problém omezeného významu leges za římské republiky a postavení pontifiků v oboru jurisprudence. Filosofická podstata reforem bří Gracchů - Tiberius et Gaius Gracchus (2. st. př. n. l.). Marcus Tullius Cicero (1. st. př. n. l.), stoická filosofie a eklekticismus, teorie společenského kompromisu, ius naturale - ius ratio, koncepce státovědy hierarchie právního řádu, ius positivum - ius humanum a koncepce nejlepšího společenského zřízení - zemědělská aristokracie. Titus Lucretius Carus (1. st. př. n. l.), filosofie pesimismu, epikureismu, materialistická koncepce vzniku rodiny a státu a smluvní teorie vzniku práva a státu. Ideje římské otrokářské demokracie a filosofické otázky zániku republikánské formy státu. Lucius Annaeus Seneca (1. st. n. l.), stoická filosofie a eticismus, priorita rozumu v l
Anotace
Předmět „Filosofie práva a státu starověku a středověku“ se zabývá soustavou filosofických názorů na fenomen práva a státu v rozhodujících státních útvarech od počátku starověké civilisace (staroorientální říše) a klasické civilisace antické (Hellas-Graecia a Roma), přes rané křesťanství, Byzantskou říši, legisty a kánonisty, scholastiku,
Britannii a Bohemii k předrenesančnímu myšlení a renesančnímu humanismu, tzn. ve všech hlavních vývojových etapách starověku (od III. tisíciletí před naším letopočtem do 5. století našeho letopočtu) a středověku (od 6. století do 15. století). Zkoumá ideu, principy a podstatu práva a státu platné v jednotlivých obdobích, a to ve světle názorů velkých myslitelů té doby, včetně aktuálního komparačního pohledu. Součástí předmětu jsou i dobově aktuální mudrosloví v oboru práva a státu typická pro jednotlivé historicky vzniklé kmeny a národy.