Sylabus
Úvod ke studiu předmětu:
Kurs politické komunikace se zabývá rolí komunikace v politických procesech (a naopak), je základním vhledem do studií politické komunikace, podoboru mateřských disciplín politologie a komunikačních studií.
Po úvodní deskripci základních pojmů, modelů a aktérů PK kurs seznámí studující nejprve s možnými teoretickými náhledy na vztah demokratických společností/politických systémů a médií, různými pojetími "veřejné sféry" a kritikami (a nabízenými řešeními) jejího stávajícího stavu. Budou probrány možnosti typizovat existující systémy politické komunikace ("od Čtyř teorií ke Třem modelům") s pokusem zařadit český mediální systém, dále pak historie politického komunikování (Tři věky politické komunikace a související periodizace). Závěrečné přednášky se budou věnovat vybraným projevům a konceptům současného politického komunikování, kurs ukončí (ve zřetelném kontrastu s úvodními hodinami) zastavení u praktik spin-doctoringu, politického PR a marketingu.
Látka kursu je rozložena do pěti bloků (každý 1-3 setkání kursu), kopírujících kapitoly základních skript kursu (Křeček 2013).
BLOK I. - DEFINICE POLITICKÉ KOMUNIKACE (1. setkání)
Podrobnosti tématu:
V úvodu je třeba si osvojit definice objektu zájmu - bude rozlišena politická komunikace jako obor (vědecký) a politická komunikace jako praxe (společenská).
Výklad začíná u definicí politických aktérů a komunikačních toků mezi nimi.
Těžiště tématu leží v představách o samotném předmětu/obsahu politické komunikace - hodnotách a zdrojích. Spíše hodnot se bude týkat pohyb mezi okružími konsenzus - kontroverze - deviace, spíše distribuce zdrojů pak procesuální vztah (polity) - politics - policy.
Hlavní body - témata - pojmy k zapamatování:
• Politická komunikace jako (pod)obor
• Politická komunikace jako praxe
• Političtí aktéři
• Polity - politics - policy
• Sdílené hodnoty
• Omezenené zdroje
• Okruží konsenzu-kontoverze-deviace
• Toky politické komunikace
Literatura:
· Křeček, J. (2013): Politická komunikace od res publica po public relations. Praha: Grada, str. 7-18
· Schulz, W.: Theorizing about Political communication. Prezentace z pražské přednášky
· Graber, D., Smith, J.M.: Political communication faces the 21st century. In: Political Communication 55, 2005: 479-507
· McNair, B.: Introduction to Political Communication. London : Routledge, 2003, zvl. str. 3-92
Kontrolní otázky ověřující pochopení tématu:
· Definujte politickou komunikaci v obou jejích významech
· charakterizujte různé typy politických aktérů vč. příkladů
· Rozlište mezi politics a policy v kontextu politické komunikace
· Na vybraných příkladech ze současné české politickokomunikační praxe demonstrujte střet hodnot a (navrhovanou) distribuci zdrojů
· Umistěte příklady do okruží konsenzus - kontroverze - deviace
BLOK II. - PROSTŘEDÍ POLITICKÉ KOMUNIKACE (2. - 3. setkání)
Podrobnosti tématu:
Osvojení druhého tématu předpokládá nejprve rozlišení deskripční, explanační/predikační a normativní úrovně při studiu politické komunikace, dále pak identifikaci dvou základních tradic demokratické teorie: reprezentačně-liberální a participačně-liberální.
Jako variace na tuto úvodní dualitu se pak objeví i rozdílné konceptualizace veřejného komunikačního prostoru buď jako veřejného tržiště, nebo jako veřejné sféry, centristický a pluralististický pohled na vztah veřejná sféry a médií, příp. rozdělení na interní vs. externí mediální pluralismus.
Zásadním momentem tématu se stane široké chápání reprezentace nejen jako politického, ale i jako mediálního mechanismu, čehož lze využít k "rozpuštění" politologického významu termínu reprezentace a analyzovat stav zastupitelské demokracie na škále delegativní vs. participativní.
Zvládnutí tématu předpokládá u obou typů prostoru veřejné/mediální komunikace budou osvojení si nabídnutých sad analytických nástrojů, umožňující měřit jeho kvalitu.
Jako alternativní náhled se na závěr nabízí radikálně-demokratická koncepce politického komunikování ve veřejném prostoru.
Hlavní body - témata - pojmy k zapamatování:
• deskripce - explanace/predikce - normativita
• reprezentačně-liberální teorie
• participačně-liberální teorie
• veřejné tržiště vs. veřejná sféra
• interní vs. externí pluralismus
• deliberace
• centristický přístup - typologie bias
• pluralistický přístup - typologie médií a rolí
Literatura:
• Křeček, J. (2013): Politická komunikace od res publica po public relations. Praha: Grada, str. 19-54
• Ferree, M. M., Gamson, W. A., Gerhards, J., Rucht, D. (2002): Shaping Abortion Discourse: Democracy and the Public Sphere in Germany and the United States. Cambridge: Cambridge University Press
• Cammaerts, B., Carpentier, N. (2007): Reclaiming the Media. Communication Rights and Democratic Media Roles. Bristol: Intellect Books. (zvl. str. 1-30)
• GASTIL, J. (2008): Political Communication and Deliberation. Sage Publications, Inc., 2008. (zejm. 1. kapitola)
• Street, J.: Mass media, Politics and Democracy. 2001. Houndmills, Basingstoke: Palgrave (zvl. str. 17-24, 231-249)
• Nordenstreng, K. (2009): Media and Society. Příspěvek z CEECOM konference (Brno/Telč), viz Soubory v SISu
Kontrolní otázky ověřující pochopení tématu:
• Popište základní východiska reprezentačně-liberální a participačně-liberální teorie demokracie (a odpovíjacící role médií)
• Popište rozdíl mezi tradičními pojetími veřejného prostoru jako veřejného tržiště vs. veřejné sféry
• Vysvětlete základní východiska centristického přístupu a jednotlivé typy bias vč. příkladů
• Vysvětlete základní východiska pluralistického přístupu, jednotlivé typy médií a jejich rolí vč. příkladů
BLOK III. - SYSTÉMY POLITICKÉ KOMUNIKACE(4. - 5. setkání)
Podrobnosti tématu:
Po úvodním, spíše jen ilustrativním seznámením se zprávou tzv. Hutchinsonovy komise leží těžiště třetího tématu v posunu od Čtyř teorií tisku ke Třem modelům - předpokládá se dokonalé zvládnutí obou ‚biblí systémového přístupu‘.
Praktické uchopení první publikace předpokládá zvládnutí základních principů politického komunikování v ČS(S)R mezi lety 1948 a 1989.
U druhé publikace pak kvalifikovaný pokus o nalezení odpovídajícího umístění pro současný český mediálně-politický systém.
Hlavní body - témata - pojmy k zapamatování:
• Zpráva Komise pro svobodu tisku
• Čtyři teorie tisku
• Tři modely médií a politiky
Literatura:
• Křeček, J. (2013): Politická komunikace od res publica po public relations. Praha: Grada, str. 55-78
• Hutchins, R. (1947): A Free and Responsible Press. Chicago: University of Chicago Press
• Siebert, F.S., Peterson, T., Schramm, W. (1956): Four Theories of the Press. Urbana, University of Ilinois Press.
• Hallin, D., Mancini, P. (2008): Systémy médií v postmoderním světě. Praha: Portál.
• Dobek - Ostrowska, B., Glowacki, M. (eds.): Comparing Media Systems in Central
Anotace
Kurs politické komunikace se zabývá rolí komunikace v politických procesech (a naopak), je základním vhledem do studií politické komunikace, podoboru mateřských disciplín politologie a komunikačních studií.
Po úvodní deskripci základních pojmů, modelů a aktérů PK kurs seznámí studující nejprve s možnými teoretickými náhledy na vztah demokratických společností/politických systémů a médií, různými pojetími "veřejné sféry" a kritikami (a nabízenými řešeními) jejího stávajícího stavu. Budou probrány možnosti typizovat existující systémy politické komunikace ("od Čtyř teorií ke Třem modelům") s pokusem zařadit český mediální systém, dále pak historie politického komunikování (Tři věky politické komunikace a související periodizace). Závěrečné přednášky se budou věnovat vybraným projevům a konceptům současného politického komunikování, kurs ukončí (ve zřetelném kontrastu s úvodními hodinami) zastavení u praktik spin-doctoringu, politického PR a marketingu. V seminární části předmětu budou studenti diskutovat o odborných textech a konkrétních projevech současné politické komunikace v ČR a v zahraničí. Každý student vypracuje seminární práci v rozsahu cca 10 NS a závěrečný zkouškový test.
Pro podrobnější strukturu a obsah viz oddíl Sylabus.