Úvod do Bible 2

Sylabus

1. Biblické jazyky (hebrejština, aramejština, řečtina), písmo a psací materiál (kámen, hliněné tabulky, ostraka, papyrus, pergamen, forma svitku a kodexu)

2. Dějiny hebrejského textu Starého zákona (činnost sóferím a masoretů) a příslušné rukopisy (podrobněji Kumrán)

3. Starověké překlady Starého zákona (řecké, latinské, syrské, koptské, aramejské targumy) a nejvýznamnější rukopisy

4. Typy novozákonního textu a jeho rukopisy, hlavní zásady textové kritiky

5. Bůh, hlavní autor Písma sv. (svědectví samotné Bible, církevních otců, magisteria)

6. Bohem inspirovaní svatopisci - skuteční autoři posvátných textů (specifický charakter charismatu inspirace, její kolektivní dimenze)

7. Inspirace posvátných knih (prvek sakrální a profánní, formální a materiální, inspirace vnitřní a vnější)

8. Nadpřirozený obsah a zaměření Písma sv. ke spáse

9. Vlastnosti posvátných knih (jednota, pravdivost, svatost, neměnnost)

10. Kánon Písma sv. - základní pojmy (kánon, kanonicita, knihy proto- a deuterokanonické, apokryfy, agrafa)

11. Historie kánonu Starého zákona v prostředí židovském, křesťanském

12. Rozhodnutí církve ohledně kánonu, kánon v jiných křesťanských církvích

13. Historie novozákonního kánonu a jeho kritéria

14. Hermeneutika - základní pojmy (předporozumění, hermeneutický kruh, sounáležitost, slití horizontů, demytologizace)

15. Noematika (literní, duchovní a plnější smysl)

16. Heuristika - důsledky lidského způsobu Boží řeči: hlavní exegetické metody a přístupy, podrobněji historicko-kritická metoda, zvláště textová kritika (dějiny předávání textu, materiál a forma, způsob psaní, klasifikace svědků textu, pravidla pro vyhodnocování variantního čtení)

17. Heuristika - důsledky biblické inspirace (interpretace v Duchu sv., jednota Písma, Tradice, analogie víry)

18. Proforistika (odborné a populární formy výkladu)

Anotace

Tento kurs se v souladu s pojetím katolické církve (deklarovaným v hlavních dokumentech jejího magisteria) zaměřuje na

Bibli spíše jako na dílo, které vzniklo jedinečnou součinností božského autora s autory lidskými (pojednání o inspiraci) a které je od počátku pevně zakotveno v posvátném podání čili tradici církve. Tradice má rozhodující slovo při určení přesného rozsahu Písma (pojednání o kánonu) a pouze v jejím kontextu lze také Písmo správně interpretovat

(hermeneutika a základy exegetické metodologie).