Sylabus
Uvedená témata (jednotlivé přednášky) jsou zároveň otázkami ke zkoušce.
1. Co je ontologie. Definice ontologie, dělení této vědy. Co je individuum: definice, znaky individuality, formální a materiální jednota, pojem podstatné jednoty, stupňovatelnost individuality (individuum versus agregát). Kritéria individuality: pojem vlastní a nevlastní části, neúplné individuum. Empirické a metafyzické individuum: pojem substance a akcidentu na pozadí analýzy ?malé změny", definice substance a akcidentu, definice změny (terminus a quo et terminus ad quem), distinkce substance a akcidentu.
2. Základní ontologické pojmy. Co je ?malá změna" a její typy. Pojem aktu a potence, dělení potence. Existence a její dělení. Pojem metafyzického individua. Individuum a vlastnosti: definice vlastnosti, dělení vlastnosti, vztah individua a vlastnosti (denotace a signifikace), predikace a její dělení (abstraktní a konkrétní termín). Pojem esence, individuální a specifická esence, jejich vztah. Pojem abstrakce.
3. Kategorie substance. Předběžná charakteristika jsoucna. Definice kategorie, podmínky zařazení nějakého jsoucna do kategorie (1-5). Kategorie substance: jaké predikáty náleží do kategorie substance (Porphyriův strom). Vztah reálného jsoucna, pojmu a jazykového termínu - nauka o universáliích (typy realismů a jejich charakteristika, typy nominalismů a jejich charakteristika). Pojem metafyzického individua a nauka o distinkcích: definice reálné a pomyslné distinkce, pomyslná distinkce bez základu ve věci a se základem ve věci. Virtuální distinkce: definice, dělení. Struktura metafyzického individua na pozadí nauky o distinkcích: pojem metafyzické části (pravá a nepravá, ve stavu konkrétnosti a abstraktnosti. Další charakteristiky substance (1-6).
4. Kategorie kvantity, kvality a vztahu. Co je to kvantita, vztah substance a kvantity, důkaz reálné odlišnosti substance a kvantity. Primární a sekundární účinek kvantity, dělení kvantity. Co je kvalita, dělení kvality (1-4), vlastnosti kvality. Kategorie vztahu: absolutní a relativní vlastnosti, pojem vztahu. Dělení vztahu: reálný vztah (jeho podmínky), pomyslný vztah (příklady a jejich rozbor), transcendentální vztah (definice, příklady a jejich rozbor). Kauzální vztah: definice příčiny, typy příčin. Vztah shody a neshody (podle substance, kvantity a kvality), numerická, specifická a generická shoda. Vlastnosti vztahů: tranzitivita, symetrie a reflexivita (příklady a jejich rozbor).
5. Modality. Pojem modu a modality, základní dělení a definice. Modalita de dicto a de re (příklady a jejich rozbor). Pojem faktu (pozitivní a negativní) a světa. Možné světy: Boží poznání a možné světy, aktuální možný svět, význam této nauky. Definice modalit de dicto a de re. Prázdný možný svět, závislost možných světů na Bohu, Bůh a possibilia.
6. Kauzalita. Pojem vztahu a jeho podmínky. Definice příčiny a čtyři typy příčin. Účinná příčina: definice, její odlišnost od podmínky. Princip kauzality: definice a jeji rozbor, obhajoba principu, odpůrci principu kauzality a jejich argumentace. Pojem nutné a dostatečné podmínky, kondicionální teorie kauzality (J.L. Mackie) - výklad, rozbor a kritika. Dělení účinné příčiny. Účelová příčina: definice, pojem cíle a dobra (jejich dělení a rozbor na příkladech). Princip finality a jeho odůvodnění (dvojí). Různé způsoby jednání kvůli cíli, poslední cíl stvoření. Pojem náhody, výklad této problematiky, vztah náhody a principu finality. Náhodné a nahodilé.
7. Formální a materiální příčina. Pojem ?malé změny": potence a akt, způsob produkce nové formy. Alternativní vysvětlení (kreacionismus a mechanicismus), jejich výhody a obtíže. Definice změny: vztah pojmů aktu, potence, formy, látky, akcidentu a substance. ?Velká změna" a její analýza. Materiální příčina (první a druhá látka) a její charakteristika, formální příčina a její charakteristika. Individuální substance a její ?části", odlišnost částí. Vnější formální příčina. Obecná charakteristika vztahu příčiny a účinku (1-4).
8. Princip individuace, vztah esence a existence. Co je princip, rozlišení empirického a metafyzického individua, individuace akcidentů, individuace substance - tomistické řešení a jeho obtíže. Pojem specifické a individuální esence, pojem existence, vztah esence a existence (argument Tomáše Akvinského ve prospěch reálné distinkce). Co je jsoucno. Vztah bytí a esence v Bohu (subsistující bytí). Bytí akcidentů. Typy principů.
9. Princip kontradikce, analogie, pojem jsoucna. Princip kontradikce: jeho definice a rozbor. Jednoznačnost a víceznačnost termínů. Analogie a její typy: analogie nevlastní proporcionality (metafora a analogie atribuce). Pojem abstrakce: co je abstrakce, psychologické a metafyzické hledisko, celek a část, fyzické (integrální) a metafyzické části, povaha metafyzické části a způsob konstituce celku (distinkce), virtuální distinkce minor a pojem jsoucna. Analogie vnitřní proporcionality a pojem jsoucna. Jsoucno jako transcendentální pojem a předmět metafyziky.
10. Transcendentalia (transcendentální vlastnosti). Jsoucno jako transcendentální pojem. Jedno jako transcendentální pojem: problematika přidání (additio), nerozdělenost jsoucna, co přidává jednota jsoucnu (formálně), konvertibilita jsoucna a jedno, jednota jako reálná vlastnost jsoucna, vztah jednoty a identity, zdroj jednoty jsoucna, typy jednoty a její stupně. Pravdivé jako transcendentální pojem: pojem pravdy, logická a ontologická pravda, jsoucno a absurdita. Dobré jako transcendentální pojem: pojem dokonalosti, dobra a žádostivosti (appetitus), každé jsoucno je dobré. Zlo: definice, dělení.
Anotace
Kurz uvádí do základních metafyzických pojmů a principů. Cílem je poskytnout posluchači základní orientaci v klasickém metafyzickém pojmovém schématu a připravit ho tak pro úspěšné studium navazujících filosofických i teologických disciplín. Východiskem je tradiční tomistická metafyzika, kterou obohacujeme o aktuální myšlenkové pojmy a postupy (např. Kripkeho logicko-semantická teorie možných světů jako nástroj analýzy modálních pojmů,
Strawsonovo deskriptivní pojetí metafyziky a individua aj.). Pokoušíme se přitom vyrovnávat s kritickými námitkami vůči této tradici, které pocházejí od nejrůznějších myslitelů od antiky až po současnost. Naší snahou je vést posluchače k samostatnému kritickému myšlení.