Sylabus
1. Epistemologické základy teologické reflexe o člověku
1.1 Jaké místo měla reflexe o člověku v dějinách teologie? Četba: NOVOTNÝ; MÜLLER, s. 104–107
1.2 Jaký je přínos konstituce Gaudium et spes pro křesťanskou antropologii a kde jsou její limity? Četba: NOVOTNÝ; Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes
2. Člověk stvořený trojjediným Bohem
2.1 Jaká jsou základní témata a perspektivy teologie stvoření, jak se utvářela nauka o stvoření v dějinách teologie? Četba: MÜLLER, s. 156–172
2.2 Jak víme, že je člověk stvořen (souvislost mezi zkušeností spásy a stvořením; mezi poznáním Boha Spasitele a Boha Stvořitele; mezi poznáním Stvořitele ve světle přirozeného rozumu a ve světle zjevení)? Četba: KKC 279–289; Dogmatická konstituce o katolické víře Dei Filius; MÜLLER, s. 108–109, 173–180
2.3 Proč byl člověk stvořen (stvoření světa a člověka k Boží slávě; příčiny stvoření ve světle Božího zjevení v Ježíši Kristu)? Četba: KKC 293–294; Dogmatická konstituce o katolické víře Dei Filius; PAPEŽSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A ŘÁD, s. 31–50; MÜLLER, s. 123–125, 152–153, 178–180
2.4 Kým je člověk stvořen (stvoření jako akt vlastní Bohu samému; trojjediný Bůh jako nutný předpoklad stvoření; novozákonní výpovědi o roli Ježíše Krista ve stvoření: christocentrismus, stvoření a primární účel vtělení)? Četba: KKC 290–292; POSPÍŠIL, I řekl Bůh, s. 41–100; POSPÍŠIL, Ježíš z Nazareta, s. 223–228; BIFFI
2.5 Co znamená být stvořen (vztah absolutního Bytí a kontingentních jsoucen: analogie entis, transcendence a imanence; stvoření jako dar bytí; creatio ex nihilo a Boží svoboda)? Četba: KKC 295–301; MÜLLER, s. 108–109, 213–215; POSPÍŠIL, I řekl Bůh, s. 102–147
2.6 Je už člověk stvořen (stvoření jako časový počátek světa; creatio continua; concursus divinus; evoluce; Boží prozřetelnost)? Četba: KKC 301–324; MÜLLER, s. 216–224; POSPÍŠIL, I řekl Bůh, s. 148–196, 213–226
2.7 Jaké jsou základní významy výroku, podle něhož byl člověk stvořen jako Boží obraz (biblické základy; interpretace v dějinách)? Četba: KKC 355–361; MÜLLER, s. 109–112; PAPEŽSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A ŘÁD, s. 82–104; MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE, s. 13–21
2.8 Jaké polarity jsou do pojmu imago Dei zahrnuty (člověk jako osoba; polarita tělo-duše; polarita muž-žena; polarita jedinec-společenství; polarita svoboda-determinace)? Četba: KKC 362–373; MÜLLER, s. 108–122; PAPEŽSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A ŘÁD, s. 82–104; MEZINÁRODNÍ TEOLOGICKÁ KOMISE, s. 22–38
3. Prvotní stav, prvotní hřích, dědičná vina
3.1 Jaké má tato nauka biblické základy a jaký byl její vývoj v dějinách dogmatu i dějinách teologie?
3.2 Co znamená, že byl člověk stvořen ve svatosti a spravedlnosti, co jsou mimopřirozené a nadpřirozené dary?
3.3 Co znamená nauka o prvotním hříchu a dědičné vině z hlediska systematické teologie? Četba: KKC 374–421; Dekret tridentského koncilu o prvotním hříchu; MÜLLER, s. 123–153; POSPÍŠIL, I řekl Bůh, s. 252–289; JOURNET, s. 65–72
4. Milost
4.1 Jaké má tato nauka biblické základy a jaký byl její vývoj v dějinách dogmatu i dějinách teologie? Četba: MÜLLER, s. 790–837
4.2 Jaký je obsah nauky o milosti habituální, milosti aktuální, predestinaci, ospravedlnění a zásluze? Četba: KKC 1987–2029; Dekret tridentského koncilu o ospravedlnění; Ospravedlnění a dědičný hřích v ekumenickém dialogu; JOURNET
Anotace
Kurs teologické antropologie uvádí posluchače do poznání toho, proč a jak trojjediný Bůh v Ježíši Kristu stvořil člověka, a toho, jak toto své dílo - navzdory hříchu - vede milostí k zamýšlenému cíli. Zabývá se tedy tím, jak Kristus "právě zjevením tajemství Otce a jeho lásky plně odhaluje člověka jemu samému a dává mu poznat vznešenost jeho povolání" (Gaudium et spes, 22).