Sylabus
Vymezení normality-sociální deviace, sociální patologie. Výzkum a měření sociální deviace, indikátor sociální deviace.
Sociální anomie, nemocná společnost, vymezení, charakteristiky a indikátory. Životní styl a jeho konstrukce na bázi empirických dat z empirických výzkumů. Volný čas a volnočasové aktivity, výzkum volného času a výsledky z časové řady empirických výzkumů.
Pedagogika volného času, cíle a metody. Hodnotové orientace, jejich výzkum a vývoj na základě empirických dat z časové řady výzkumů.
Současná spiritualita ve výsledcích empirického výzkumu. Vývoj ideových a politických směrů v současné společnosti a dopady na normalitu a společnost.
Cílové skupiny sociální pedagogiky. Charakteristika cílových skupin na základě dat výzkumu sociální deviace.
Sociální pedagogika v informační společnosti (média, nové technologie, digitalizace, kyberprostor, virtuální realita, kyberkultura). Digitalizace kategorií sociální pedagogiky.
Virtuální sociální zrání, virtuální sociabilita. Oscilace mezi přirozeným světem a virtuálním realitou v kyberprostoru.
Proměny a úkoly sociální pedagogiky v proměňující se společnosti.
Anotace
Sociální pedagogika je aplikovanou normativní pedagogickou disciplínou, která vznikala koncem 19. století na základě vědeckého reflektování společenské skutečnosti novou vědní disciplínou (sociologie) a zvyšování priority sociálních otázek a hledání jejich řešení. Po celé dvacáté století se vyvíjela především v německém prostředí, ale i v Československu můžeme sledovat její kontinuální vývoj. V sedmdesátých a osmdesátých letech sociální pedagogiku rozvíjel především v Brně prof. PhDr. Milan Přadka, DrSc. a na Slovensku prof. PhDr. Ondrej Baláž,
DrSc. K prudkému nárůstu zájmu o sociální pedagogiku došlo v devadesátých letech minulého století v důsledku nárůstu nových jevů ve společnosti jako je bezdomovectví, nezaměstnanost, konsumace drog, dětská prekriminalita, ale i nárůst drobnější sociální deviace vedoucí v masovém měřítku k sociální anomii. Sociální pedagogika se spolu s předmětem sociální práce jevila jako vhodný nástroj společnosti k řešení nových sociálních problémů. První semestr přednášky seznámí studenty komplexně se sociální pedagogikou jako vědní disciplínou a s jejím významem pro praxi. Důraz je kladen na teoretické definování předmětu, rozpracování jeho kategorií a pojmosloví, vývoj a místo v systému vědních disciplín. Dalšími tématy je sociální zrání, sociální pole a sociabilita.
Dále bude student vybaven znalostmi metodologie sociálního výzkumu.
Druhý semestr je zaměřen na konkrétní témata, přičemž poskytované poznatky jsou postaveny na výsledcích empirických výzkumů a z hlediska vývoje daných jevů je přidanou hodnotou, že poznatky u řady jevů vycházejí z
časové řady výzkumů. V druhém semestru sociální pedagogika II. se zabývá normalitou – sociální deviací a sociální patologií, jejich teoretickou analýzou, výzkumem a měřením sociální deviace. Dalšími tématy s empirickými poznatky je spiritualita, ideové a politické směry. Syntetičtějšími tématy přednášek jsou životní styl, sociální anomie a nemocná společnost. Směrem do budoucnosti jsou zaměřená témata vlivu digitalizace a nových technologií na sociální zrání, sociální chování, sociabilitu, utváření virtuálního realitu a působení člověka v ní.