Sylabus
1. Rozbor základních východisek, kontextů, pojmů a metod novověké evropské filosofie od druhé poloviny 16. století do konce 18. století 2.
Humanismus, renesance, zámořské objevy, scholastika, sekularizace, rozpad středověkého katolického univerzalismu, protestantská reformace, pád aristotelismu a teleologického obrazu světa, nová mechanická teorie přírody, příroda jako homogenní fyzikální celek 3. Vznik moderní vědy v 16. století a nový koncept moderního vědeckého poznání a pravdy (Koperník, Galilei, Bruno, Newton), geocentrismus, heliocentrismus, kopernikánský obrat, matematizace přírody, kauzalita versus teleologie, konečný kosmos versus nekonečné univerzum 4.
Vznik nových náboženských koncepcí (Luther, Kalvín), politických teorií (Machiavelli, Hobbes) a novověkého humanismu (Erasmus Rotterdamský, M. de Montaigne) 5. Vznik osvícenské filosofie, rozum jako nový metafyzický princip bytí, subjekt- objektové schéma, novověká noetika, etika, filosofická antropologie 6.
Rozbor ústředních tezí nejvýznamnějších představitelů novověkého racionalismu (Descartes, Spinoza, Leibniz) 7. Rozbor základních tezí nejvýznamnějších představitelů novověkého empirismu (Locke, Hume, Berkeley) 8.
Analýza novověkých teorií přírody (Galilei, Descartes, Newton) 9. Vznik novověkých teorií člověka a společnosti (Hobbes, Locke, Rousseau) 10.Rozbor ústředních tezí nejvýznamnějších představitelů novověkého transcendentalismu (Kant, Fichte)
Anotace
Cílem předmětu je rozbor klíčových témat, kontextů, pojmů a metod novověké evropské filosofie od poloviny 16. století do konce 18. století. Rozbory se soustředí především na zkoumání ústředních tezí nejvýznamnějších představitelů osvícenské filosofie tohoto období, novověkého racionalismu (Descartes, Spinoza, Leibniz), novověkého empirismu (Locke, Hume, Berkeley), transcendentalismu (Kant, Fichte), novověkých teorií přírody (Galilei, Descartes, Newton) a novověkých teorií člověka a společnosti (Hobbes, Locke, Rousseau) včetně některých významných náboženských koncepcí (Luther, Calvin), politických teorií (Machiavelli, Hobbes, Locke) a novověkého humanismu (Erasmus Rotterdamský, M. de Montaigne).