Filozofie náboženství I Cíl předmětu je uveden v rubrice Anotace předmětu. Struktura kursu:
1. Úvod do předmětu. Smysl předmětu, přehled základních probíraných témat. Problém pojmu náboženství, vznik filosofie náboženství jako specifického oboru v kontextu doby i jeho místo v dějinách filosofie. Vztah filosofie, náboženství a teologie
2. Různé formy vztahu k náboženství v historii evropského myšlení. Kritika náboženství jako formy předracionálního vědomí v antice, novověku a moderně
3. „Filosofové podezření“: K. Marx, F. Nietzsche a S. Freud a jejich interpretace náboženství
4. Různé způsoby přeměny náboženství ve filosofii a naopak: filosofická interpretace obsahů náboženské tradice; vztah k mýtu u Aristotela, Platóna a novoplatonismu, absolutní Duch u Hegela a odstranění náboženství jeho filosofickou interpretací u L. Feuerbacha
5. Filosofická teologie (ontoteologie) a pojem Boha v dějinách evropské filosofie (antika, Augustin, Tomáš Akvinský). Přechod k novověkému diskursu v Descartově filosofii
6. Transcendentální filosofie náboženství a „odbožštění rozumu“ prokázáním jeho rozporů (Kant); transcendentální teologie maréchalovské školy a princip naděje
7. Fenomenologie náboženství. Kategorie posvátna u R. Otta, zkoumání hierofanií v díle M. Eliadeho; fenomenologické vysvětlení dějin náboženství
8. Hermeneutika náboženství. H.-G. Gadamer a Paul Ricoeur. Jazyk a symbol
9. Obrat k jazyku a jeho důsledky pro filosofii náboženství. Novopozitivistické kritérium kognitivního smyslu a zpochybnění objektivního smyslu (významu) náboženských výroků. Wittgensteinova teorie jazykových her v aplikaci na jazyk náboženství, „speech acts“ (Austin)
10. Novokantovský přístup k jazyku náboženství: Cassirerova filosofie symbolických forem; poznání našich povinností jako Božích přikázání - H. Cohen, F. Rosenzweig, M. Buber: řeč mezi Já a Ty, mezi Bohem a člověkem, „Sprachhandlung“
11. Hodnocení různých typů filosofie náboženství, jejich přínosy a slabiny
12. Zadání témat seminárních prací pro pokračovací kurs Filozofie náboženství II, kde budou aplikovány poznatky z kursu na základě vlastní vybrané látky; metody přípravy seminární práce a ukázka
13. Opakování látky při společném kolokviu Tento kurs se uskutečňuje formou přednášek (účast doporučena; možno nahradit samostudiem) a je zakončen kolokviem. To je předpokladem pro účast v navazujícím kursu Filozofie náboženství II, který je v LS formou seminářů (2 hod. jednou za 2 týdny, povinná účast na 2/3 hodin výuky) a je zakončen zkouškou; seminární práce prezentují studenti v letním semestru na základě látky probrané v prvním, tj. zimním semestru, kdy se i zadávají témata prací.
Předmět má poskytnout úvod do filosofie náboženství a podat přehled o jejích nejvýznamnějších typech, které se postupně objevovaly v evropské filosofii a dosud neztratily svou aktuálnost. Podává problematiku vymezení pojmu náboženství, rozlišení filosofického, teologického a religionistického diskursu, postavení filozofie mezi vědou a vírou.
Kriticky seznamuje se základními typy filosofie náboženství - s naturalistickou rekonstrukcí náboženství, s přístupem "filosofie podezření" (Marx, Nietzsche, Freud), s programem různých forem přeměny náboženství ve filosofii (od Platona po Hegela), ontoteologií, Kantovým řešením (Bůh jako postulát naděje), fenomenologií náboženství i s přístupem k náboženství z hlediska filosofie jazyka. Nejvýznamnější osvícenské, ateistické a pozitivistické interpretace náboženství jsou kriticky zvažovány ve své možné roli pro sebereflexi náboženství.
Vztah k nedisponovatelnému Bohu, který je vyjadřován v analogiích a symbolických formách, je odlišen od zpředmětňujícího vztahu k božství.