Syllabus
Co je etika. Život v archaických společenstvích (MYTHOS). Mezi mýtem a logem I.: Indický kulturní okruh.
Mezi mýtem a logem II.: Čínský kulturní okruh. Mezi mýtem a logem III.
Hebrejský kulturní okruh. Etika v řecké filosofii I.: Předsókratovští myslitelé.
Etika v řecké filosofii II.: Sókratés – Platón – Aristotelés. Etika v řecké filosofii III.: Doba hellénská.
Etika v raně křesťanských konceptech. Vybrané koncepty novověké filosofie.
Vybrané koncepty filosofie 20. stol.
Annotation
V současném světě se pojmy jako „speciální“ či „aplikovaná“ etika dostávají takříkajíc na výsluní veřejného zájmu. Mnohde tvoří povinnou součást institucionalizované výuky a vzdělávání.
Hovoříme v této souvislosti např. o „etikách“ různých profesí (lékařství, právo, obchod, pedagogika, pomáhající profese atd.). Přesto však – poněkud paradoxně – nemůžeme říci, že by se člověk díky tomu stával nějak morálnějším, zodpovědnějším či uvědomělejším.
Hlavním cílem předmětu je přivést k nahlédnutí, že to, co se dnes prezentuje jako „různé etiky“ pro „různé profese“ či „různé situace“ může být skutečně přínosné jen při dostatečné projasněnosti vlastních základů. Hovoříme-li v průměrném, vágním porozumění o „základech“, rozumíme tím zpravidla nějaké úvodní, obecné, jednoduché informace o daném předmětu.
Základy ve filosofickém smyslu jsou však tím vůbec nejdůležitějším (a zároveň nejtemnějším) pojmem. Položení základů znamená ohledání půdy (Grund), z níž základy vyvěrají jako prameny (Quellen) či počátky (ARCHAI, principia, elementa).
Na výměře základů (KANON) záleží celá budova. Cílem předmětu je v tomto smyslu především naznačit, jakým způsobem etika vyrůstá z před-etického (mýticko-náboženského, archaického) vnímání světa, založeného na archetypech, rituálech a cyklickém pojetí času.
Zrod etiky samotné pak klade do souvislosti s událostí logu a zaujetím teoretického postoje ke skutečnosti. Etiku chápe jako přemýšlení o hodnotách, cílech a možnostech uskutečnění odpovědného jednání, které vždy osciluje mezi dvěma základními výměry řeckého pojmu ETHOS: homérovsko-hesiodovského užití v „pasivním“ smyslu vrozeného zvyku (habitus, zabydlenost) a aristotelského „dynamického“ pojetí (jako syntéza FRONÉSIS, ARETÉ a EUNOIA).
Tyto dva výměry interpretuje temporálně; implikují totiž etiku jako péči o minulost a budoucnost, jež je zároveň vrcholným výrazem lidské přítomnosti (být pří-tom-en). Základní program sledování „počátků“ etiky předmět vykazuje na vybraných kapitolách z dějin etiky, respektive filosofie a náboženství, nakolik jsou s přemýšlením o správném jednání vždy nedílně srostlé.