Syllabus
1. Co je filosofie Čím se filosofie liší od vědy, náboženství, mýtu, umění. Vznik filosofie, vznik vědy. Podobnosti a rozdíly v Řecku, Indii a Číně. Nástupci řecké filosofie: Řečtí křesťané, Latiníci (pak latinští křesťané a evropská školní filosofie), Arabové, Židé... Vzájemné vlivy Řecko / Indie. Jednotlivé filosofické školy = příklady různých přístupů ke skutečnosti i různých určení filosofie. Periodizace dějin filosofie, zvláštnosti jednotlivých epoch. Problémy nejstarší filosofie a její vztah ke vznikající vědě. Problémy kontinuity pojetí vědy a vědění v dějinách.
Nepovinná doplňující literatura:
Z. Kratochvíl: Alternativy (dějin) filosofie. Mervart 2020. (provokativní doplňky)
Diogenés Laertios, Životy, názory a výroky proslulých filosofů, přel. Antonín Kolář. Pelhřimov 19952. (roztomilá a poučná antická drbárna)
Obsáhlé fotogalerie památek řecké kultury https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde
Moje populárněji laděné články na serveru Osel.cz (https://www.osel.cz/autor/240/zdenek-kratochvil/), např.
Alternativy (dějin) filosofie – autoreferát https://www.osel.cz/11327-alternativy-dejin-filosofie.html
Iónská trojčata - zrození řecké filosofie a vědy v řecké archaické době https://www.osel.cz/11395-ionska-trojcata-zrozeni-recke-filosofie-a-vedy-v-archaicke-dobe.html
Školní čeládka v antickém Řecku https://www.osel.cz/11348-skolni-celadka-v-antickem-recku.html 2. Poklidná racionalita řeckého Východu Východ (Iónie): Milétské zkoumání světa. Thalés – geometrie, astronomie, "hylozoismus". Anaximandros – mapy, sluneční hodiny, ekliptika; rovnováha koloběhu světa "odvíjením" a zanořováním protikladů "věčným pohybem", "apeiron". Anaximenés – metafora dýchání světa, její tradice u lékařů i mystiků, racionální meteorologie.
Nepovinná doplňující literatura:
Karel Svoboda, Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha 1962.
Fragmenty předsokratiků http://www.fysis.cz/presokratici/vstup/3DK.htm
Z. Kratochvíl, Mezi mořem a nebem. Odkaz iónské archaické vnímavosti. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2010.
Radim Kočandrle, Anaximandros z Mílétu. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2010.
Radim Kočandrle, Anaximenés z Mílétu. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2014.
Dirk L. Couprie, Robert Hahn, Gerard Naddaf, Anaximander in Context: New Studies in the Origins of Greek Philosophy. Albany: State University of New York Press, 2002.
Kam že to upadl Thalés z Mílétu? https://www.osel.cz/10551-kam-ze-to-upadl-thales-z-miletu.html
Jak si Anaximandros pohrál s gnómónem https://www.osel.cz/10555-jak-si-anaximandros-pohral-s-gnomonem.html
Tlak, teplota, rosný bod a Anaximenés https://www.osel.cz/10560-tlak-teplota-rosny-bod-a-anaximenes.html 3. Zásvětní racionalita řeckého Západu Západ (řecká Itálie): Pythagorejské sepjetí racionalismu a zásvětní mystiky. Teorie protikladů. Kosmos, teorie, harmonie. Matematizace přírody, souvztažnost aritmetiky a geometrie. Duše jako harmonie, jako myslící, jako věčná a cyklující – metempsychósis. Pythagorejská společnost: posluchači (akúsmatici, exoterní) a zasvěcenci (matematici, esoterní). Vliv v lékařských a matematických školách, Platón. Zvláštnosti pythagorejské vědy: akustika, heliocentrismus, geometricky pojaté atomy, spekulace, podivínství.
Nepovinná doplňující literatura:
Antonín Šíma: Svět vymezený a neomezený. Principy přírody ve filosofii Filoláa z Krotónu a u raných pythagorejců. Mervart 2012.
Zbyněk Šír (ed.), Řecké matematické texty. Praha: Oikoymenh 2011.
Z. Kratochvíl, Obrana želvy. Praha: Malvern 2003.
Jak člověk k adjektivu „moudrý“ přišel (Alkmaión) https://www.osel.cz/10593-jak-clovek-k-adjektivu-moudry-prisel.html
Byl Filoláos větší číslo než Pythagorás? https://www.osel.cz/10642-byl-filolaos-vetsi-cislo-nez-pythagoras.html
Ing. Archytás Krotónský (spíše Tarentský) https://www.osel.cz/10665-ing-archytas-krotonsky.html
Hiketás ze Syrakus – A už se točí! https://www.osel.cz/10679-hiketas-ze-syrakus-a-uz-se-toci.html 4. Hérakleitos Hérakleitos z Efesu: „Vše plyne.“ Proti domněnkám slavných a slávě mocných. Proti pouze formálním postupům myšlení. Paradoxy části a celku. Ustavičná proměna (metabolé) uvnitř kosmu, včetně proměn druhů. Protiklady a diference, přirozenost (fysis), skrytá harmonie. Metafora spánku a probuzení. Osudová řeč (logos). Duše ve světě, osud, individuální úroveň osudu. Vliv: Hippokratés (přirozenost si vystačí ve všem), Sofoklés (náhoda a osudová moc).
Nepovinná doplňující literatura:
Zdeněk Kratochvíl, Délský Potápěč k Hérakleitově řeči. Praha: Herrmann a synové 2006.
Analýza Hérakleitových zlomků pomocí teorie sítí (i s textem a programem ke stažení) https://ps.ucw.cz/kolymbetes/
Charles H. Kahn, The art and thought of Heraclitus. Cambridge University Press 1979.
Sofoklés, Král Oidipús, prozaický překlad a poznámky Matyáš Havrda, básnický překlad Petr Borkovec. Brno: Větrné mlýny & HaDivadlo 1999.
Hynek Bartoš, Očima lékaře. Studie k počátkům řeckého myšlení o lidské přirozenosti z hlediska rozlišení duše–tělo. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2006.
Hippokratés, Vybrané spisy I, II (ed. Hynek Bartoš, Sylva Fischerová). Praha: Oikoymenh 2012, 2018.
Hérakleitos – Svět jako hra náhody, jejíž vládě říkáme osud https://www.osel.cz/11199-herakleitos-svet-jako-hra-nahody-jejiz-vlade-rikame-osud.html
Oidipús, komplex, náhoda a osud (Sofoklés) https://www.osel.cz/11244-oidipus-komplex-nahoda-a-osud.html
Hippokratés: Raději šťávy než filosofii https://www.osel.cz/10688-hippokrates-radeji-stavy-nez-filosofii.html 5. Eleatské ztotožnění skutečnosti, myšlení a řeči Xenofanův sarkastický racionalismus. Parmenidés z Eleje: jedno, jsoucno, bytí, myšlení. Jedno jest; nejistota všeho vnímaného, upozadění fysis i přírodovědy. Předpoklady logiky a metafyziky, „zastavovatel jsoucna“. Dědicové: Zénón – aporie proti možnosti pohybu, prostoru... Vliv: sofisté, atomisté...
Nepovinná doplňuj ící literatura:
Země u Xenofanových nohou (a bůh nad ní) https://www.osel.cz/10571-zeme-u-xenofanovych-nohou-a-buh-nad-ni.html
Parmenidés, stabilita a Jedno https://www.osel.cz/10610-parmenides-stabilita-a-jedno.html
Zénón z Eleje, želva, šíp a nekonečně bodů na úsečce https://www.osel.cz/10620-zenon-z-eleje-zelva-sip-a-nekonecne-bodu-na-usecce.html 6. Myšlení o přírodě po eleatském šoku Metafora mísení (nic nevzniká a nezaniká, pouze se mísí) a její různá užití: Empedoklés: 4 živly, „kořeny přirozenosti“; pojetí látky (hylé); láska a svár; koloběh: chaos, kosmos, sfairos; vnímání božství; reinkarnace. Anaxagorás: teoretik, demytologizace kosmu. Infinitesimální „zárodky“, vlastnosti. Redukce na kvality. Mysl (nús) jako pořádající princip. Metabolismus. Intelektuální etika. Démokritos: poznání pouze logickým myšlením; jsoucí atomy ve jsoucím nejsoucnu (prostoru); principy poznávací redukce, princip kompozicionality.
Nepovinná doplňující literatura:
Vojtěch Hladký, Radim Kočandrle, Zdeněk Kratochvíl, Evoluce před Darwinem. Červený Kostelec: Pavel Mervart 2013.
Zdeněk Kratochvíl, Anaxagorás.
Annotation
Úvodní kurz dějin filosofie v kontextu vývoje přírodních věd od nejstarší doby do konce antiky. Přehled tradiční terminologie a představových rámců základních teoretických přístupů ke světu.
Cílem není naučit se zpaměti životopisy, díla a data filosofů, nýbrž pochopit několik základních konceptů toho, co lze považovat za "racionální", - a při té příležitosti zvládnout minimum z té části historického pojmosloví, kterou stále používáme.
Doufám, že i letos (zimní semestr 2023/24) bude výuka probíhat normálně, tj. prezenčně, ve Viničné 7, v posluchárně B 3 ("Fotochemie"), vždy ve čtvrtek od 14:50.
V "souborech" nechávám minulé nahrávky z dob covidového on-line provozu, můžou se někomu hodit.