Sylabus
Rozvrh předmětu 1. okruh
Dějiny dějepisu umění
Základní historický přehled dějin oboru, soustředěný do následujících tematických celků:
A/ Počátky historiografie umění v antice a středověku (vzorové biografie umělců a jejich ego-dokumenty), humanistické základy dějin umění a "genetické" narace u Giorgia Vasariho a autorů pozdní renesance a baroka,
B/ Dějepis umění období osvícenství a romantismu: objevení stylového vývoje, počátky znalectví a exaktních metod, nová témata a problémy,
C/ Velké školy a osobnosti 19. a 20. století: emancipace dějin umění jako samostatné vědecké discipliny, pozitivismus a kulturní historie, vídeňská škola dějin umění,
D/ Dějiny umění versus současnost moderního výtvarného umění: nástup psychologických a sociologických metod, aplikace přírodovědných postupů,
E/ "Konec dějin umění" a perspektivy oboru v 21. století (Arthur C. Danto a/nebo Hans Belting). 2. okruh
Dějiny umění v epoše vizuálních studií
Přehled hlavních metod dějin umění uplatňovaných v rámci současného diskursu:
A/ Obraz a text: závislost interpretace na kulturním kontextu jejího vzniku,
B/ Od kulturní historie k sociálním dějinám umění,
C/ Vizuální strategie v prezentacích národa, rasy, civilizačního okruhu a politických idejí ("od papežského osla ke karikatuře Mohameda"),
D/ Vizuální kultura v genderovém diskursu. 3. okruh
Umělecké dílo a vizuální informace jako zdroj poznatků o společnosti v minulosti a v současnosti
A/ Jak rozmlouvat s obrazem: znalectví (styl, technika, atribuce, popis),
B/ Jak "rozumět" obrazu: základní kategorie (obsah a forma) a základní metody (stylový rozbor, ikonologie, ikonografie, sémiotika),
C/ Život uměleckého díla: mecenášství a sběratelství, umělecký trh, výstavy a muzea umění,
D/ Specifika "neklasických" nosičů vizuální informace (fotografie, film, televize, nová média) - v čem jsou "nové" a v čem "staré"?,
E/ Manipulace a instrumentalizace sdělení výtvarného díla: padělatelství, marketing, cenzura a autocenzura.
Anotace
Dějiny umění v kontextu
Účelem předmětu je napomoci k formování "vizuálně gramotného" jedince, který bude schopen strukturovaného a kritického přijímání vizuálních informací a následné práce s nimi - v ideálním případě ku prospěchu nejen svému, ale i svých žáků. Penzum nabytých znalostí by mělo absolventovi umožnit propojit poznatky z oblasti dějin umění, respektive vizuální kultury s historiografickou praxí, vybavit jej elementárními schopnostmi nutnými k interpretaci a kritice pramenů ikonografické povahy a zprostředkovat mu orientaci v prostředí, kde množství vizuálních informací narůstá stejně rychle jako jejich manipulační potenciál. Základy předmětu samozřejmě musí i nadále spočívat na klasických fundamentech interpretace výtvarného umění. Jejich potřebnost však nespočívá v nutnosti vyznat se v hermetickém a exkluzivním světě uměleckých děl, nýbrž ve světě, který nás obklopuje během každodenního života. Proto také osu předmětu netvoří chronologický encyklopedický přehled stylů, osobností a kanonických děl, nýbrž katalog vybraných problémů a metodologických přístupů.
Rozvrh předmětu 1. okruh
Dějiny dějepisu umění
Základní historický přehled dějin oboru, soustředěný do následujících tematických celků:
A/ Počátky historiografie umění v antice a středověku (vzorové biografie umělců a jejich ego-dokumenty), humanistické základy dějin umění a "genetické" narace u Giorgia Vasariho a autorů pozdní renesance a baroka,
B/ Dějepis umění období osvícenství a romantismu: objevení stylového vývoje, počátky znalectví a exaktních metod, nová témata a problémy,
C/ Velké školy a osobnosti 19. a 20. století: emancipace dějin umění jako samostatné vědecké discipliny, pozitivismus a kulturní historie, vídeňská škola dějin umění,
D/ Dějiny umění versus současnost moderního výtvarného umění: nástup psychologických a sociologických metod, aplikace přírodovědných postupů,
E/ "Konec dějin umění" a perspektivy oboru v 21. století (Arthur C. Danto a/nebo Hans Belting).
Doporučená literatura:
Texty:
Hans Belting, Konec dějin umění, Praha 2000. Vojtěch Birnbaum, Vývojové zákonitosti v umění. Praha 1987.
Jakob Burckhardt, Kultura renesance v Itálii, Praha 2013.
Max Dvořák, Umění jako projev ducha, Praha 1936.
Vincenc Kramář, O obrazech a galeriích, Praha 1983.
Giorgio Vasari, Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů I-II, 2. vyd. Praha 1998.
Heinrich Wölfflin, Klassické umění. Úvod do italské renaissance, Praha 1912.
Interpretace:
Michael Podro, The critical historians of art, 5. vyd. New Haven - London 1991.
Götz Pochat, Geschichte der Ästhetik und Kunsttheorie. Von der Antike bis zum 19. Jahrhundert, Köln 1986.
Kapitoly z českého dějepisu umění I-II, Praha 1986.
Jiří Kroupa, Školy dějin umění. Metodologie dějin umění I., 2. vyd. Brno 2007.
Jiří Kroupa, Metody dějin umění. Metodologie dějin umění 2, Brno 2010.
Petr Wittlich, Literatura k dějinám umění: Vývojový přehled, Praha 1992. 2. okruh
Dějiny umění v epoše vizuálních studií
Přehled hlavních metod dějin umění uplatňovaných v rámci současného diskursu:
A/ Obraz a text: závislost interpretace na kulturním kontextu jejího vzniku,
B/ Od kulturní historie k sociálním dějinám umění,
C/ Vizuální strategie v prezentacích národa, rasy, civilizačního okruhu a politických idejí ("od papežského osla ke karikatuře Mohameda"),
D/ Vizuální kultura v genderovém diskursu.
Doporučená literatura:
Ján Bakoš, J. Minulost v přítomnosti. Současné umění a uměleckohistorické mýty, Bratislava 2002.
Walter Benjamin, Umělecké dílo ve věku jeho reprodukovatelnosti, in: Dílo a jeho zdroj, Praha 1979.
Marta Filipová - Matthew Rampley (eds.), Možnosti vizuálních studií. Obrazy - texty - interpretace, Brno 2008.
Pierre Francastel, Figura a místo: Vizuální řád v italském malířství 15. století. Praha 1984.
Jutta Held - Norbert Schneider, Sozialgeschichte der Malerei vom Spätmittelalter bis ins 20. Jahrhundert, Köln 1993.
Richard Howells - Joaquim Negreiros (eds.), Visual Culture, 2. vyd. Cambridge 2012.
Ladislav Kesner (ed.), Vizuální teorie: Současné anglo-americké myšlení o výtvarných dílech, Jinočany 1997.
Filip Komárek - Michal Konečný (eds.), "Ani spolu, ani bez sebe…" Interdisciplinarita v dějinách umění, Brno 2011.
Claude Lévi-Strauss, Rasa a dějiny, Brno 1999.
Robert S. Nelson - Richard Schiff (ed.), Critical terms for art history, 2. vyd. Chicago 2003; slovenský překlad: Kritické pojmy dejín umenia, Bratislava 2004.
Martina Pachmanová, Věrnost v pohybu: Hovory o feminismu, dějinách a vizualitě, Praha 2001.
Martina Pachmanová (ed.), Neviditelná žena: Antologie soudobého amerického myšlení, Praha 2002.
Tomáš Pospiszyl (ed.), Před obrazem. Antologie americké výtvarné teorie a kritiky, Praha 1998.
Josef Válka, Myšlení a obraz v dějinách kultury (studie, eseje, reflexe), Brno 2009. 3. okruh
Umělecké dílo a vizuální informace jako zdroj poznatků o společnosti v minulosti a v současnosti
A/ Jak rozmlouvat s obrazem: znalectví (styl, technika, atribuce, popis),
B/ Jak "rozumět" obrazu: základní kategorie (obsah a forma) a základní metody (stylový rozbor, ikonologie, ikonografie, sémiotika),
C/ Život uměleckého díla: mecenášství a sběratelství, umělecký trh, výstavy a muzea umění,
D/ Specifika "neklasických" nosičů vizuální informace (fotografie, film, televize, nová média) - v čem jsou "nové" a v čem "staré"?,
E/ Manipulace a instrumentalizace sdělení výtvarného díla: padělatelství, marketing, cenzura a autocenzura.
Doporučená literatura:
Ernst Hans Gombrich, Příběh umění. Praha 1992.
Ernst Hans Gombrich, Umění a iluze. Studie o psychologii obrazového znázorňování. Praha 1985.
René Huyghe, Řeč obrazů, Praha 1973.
Noah Charney, Umění falzifikace, Zlín 2015.
Erwin Panofsky, Význam ve výtvarném umění, Praha 1981.
Lubomír Slavíček, Sobě, umění, přátelům. Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650-1939, Brno 2007.